Asi se budu opakovat, ale pro mě je Tim Weaver jedním z nejlepších spisovatelů detektivek současnosti. Raker jedním z mých nejoblíbenějších knižních hrdinů. Na každou novou knihu se těším jako malé dítě. Neubráním se srovnání s dalšími detektivkami, které vydavatelství chrlí každoročně po stovkách. Máme tady desítky autorů. Nálepky Bestseller, ale málokdy je to pravda. Já čtu hodně a máloco mě dokáže opravdu nadchnout, vtáhnout do děje, překvapit. Protože mám dojem, že se to všechno podobá. Ale Weaver je mistr svého řemesla. Ze začátku máte pocit, že je tam toho moc - moc postav, moc dějových linek, které spolu zdánlivě nesouvisí. Ale ono se to postupně všechno hezky spojí a začne dávat smysl. Je to do detailu promyšlené a propracované. Raker se dostává ke složitému případu, jehož hlavní aktérka zmizela před několika desetiletími. Začíná od nuly, postupné sbírání drobečků chleba, výslechy, až se nakonec, jako vždy, dopátrá pravdy. Setkáváme se s děsivým, chladnokrevným vrahem, který se neštítí ničeho. A do toho ještě trneme, jak to dopadne s Healym. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, běhal mi mráz po zádech, bylo tam napětí, překvapivé momenty, zkrátka všechno, co má dobrá detektivka mít. Já jsem nadšená a mrzí me, že už je konec. Protože čekání na další díl bude asi zase dlouhé.

U knih Tima Weavera se ze mne stává jakýsi čtenářský schizofrenik. Na každou novou knihu se těším a říkám si, jak si ji budu pomalinku vychutnávat a pak čtu a čtu a téměř nejsem schopna přestat, abych věděla. Pak je konec, já vím a je mi líto, že na tom konci jsem. Na štěstí - Poslední sbohem - byl jen titul a já se mohu těšit na další případ.