Musím se přiznat. Já nic necítím. Po dočtení knihy a já necítím ani vztek, ani lítost, ani nadšení, ani souznění s hlavní hrdinkou Maggie. Nevadilo mi knihu číst, ale stále jsem čekala na něco víc, co mi udělá knihu nezapomenutelným. Já se u ní nesmála, nebrečela, jen konzumovala písmenka. Dle mého názoru jí uškodil překlad a nebo má zvláštní styl psaní už autorka? V knize se totiž skáká z jednoho do druhého. Na jedné straně jsou myšlenky Mag, která se vyrovnává s rozvodem, na samotu bez Jona. A na druhé straně je už zase nějaké její setkání, na které předem není upozornění. Text na mnoha stranách zhuštěný do do sebe. Málo odstavců. Pak zase celá strana volná. Ale hlavně já vlastně ani pořádně nevím o čem byla. Takové zmatené povídání jedné ženy, ženy, která hledala ve svém životě nové místo. Na čtení knihy mě nalákala skvělá obálka, ale obsah je takový nijaký. Slabý průměr. Mrzí mě to, ale tuto vám nebudu doporučovat.

Tohle pro mě bylo bohužel zklamání. Kniha začíná celkem slibně, ale vlastně se v ní vůbec nic neděje. Je to prostě zmatené povídání hlavní hrdinky Maggie, která se srovnává s těžkou životní situací po svém. Neustálé stěžování, které mi nic nedalo a vlastně bych ani nedokázala přesněji odvyprávět pointu příběhu. Jejím přátelům se vůbec nedivím, že jí občas měli plné zuby a vyhýbali se jí. Dokonce mi jí přes to všechno nebylo ani líto, protože si za to částečně mohla sama. Tuhle knihu bohužel doporučit nemohu. 1,5