Skvělý námět, kdyby tam nebyly data, myslela bych, že je to způsob historického románu. Kniha se dobře četla, děj byl napínavý, psychologický jen mi přišel takový kostrbatý, něco tomu chybělo.

Opět se jedná o knížku, kterou jsem měla čest číst ještě před vydáním. Co bych chtěla na začátek vypíchnout je autorky květnatý styl psaní. Užívala jsem si každé slovo. Knížka je vyprávěna ze dvou pohledů a to hlavní hrdinky Olivie, která je sociální pracovnicí. Vydává se do městečka Bridgewater, aby splnila poslední přání svého zesnulého přítele. Druhým hlavním hrdinou je David, který je zámožným právníkem. Navíc je otcem Oliviina zesnulého přítele Simona. Příběh začíná zaklepáním Olivie u Davidova domu. Ten ji ovšem nemilosrdně vyhodí a nechce o dopise od svého syna ani slyšet. Olivie se tedy rozhoduje, jaké má možnosti. Její oddanost je ovšem tak silná, že se rozhodne Simonovu vůli vykonat za každou cenu. Chtěla bych vypíchnout témata, jaká se v knize prolínají. Jedním z nich je úzkostná porucha a panické ataky. Jedná se o psychické nemoci, které mnohdy nemusí být ani vidět, ale není jednoduché s nimi žít. Dále je to téma zneužívání, ať už psychického, tak fyzického. Ale knížka je především o tom, jak v tom všem najít přátelství, lásku a sounáležitost. Moc se mi líbí přirovnání příběhu ke knihám Jana Eyrová a na Větrné hůrce. Obě jsou moje srdcovky. A nemůžu než souhlasit, příběh je opravdu psaný v duchu těchto skvělých knih. Věřím, že se s Olivií a jejím příběhem sžije nejedna čtenářka. Knížku vřele doporučuji. Autorky styl psaní si určitě zamilujete. Oblíbené věty z knihy: Poslední vůle by se vždy měla splnit, aby duše měla klid. Protiklady se v ní tloukly a doháněly ji skoro až na práh úplného emocionálního vypětí. Kdy se z toho vyklubala tahle nebezpečná hra, která ji nečekaně probudila k životu?