Francouzské děti jedí v pohodě všechno – a většinou je to zdravé. A nejen to: výskyt dětské obezity je ve Francii mnohem nižší než v Severní Americe, kde je nesprávný způsob stravování tak rozšířený, že ohrožuje zdraví dětí. Takže jak to francouzští rodiče dělají, že dokážou naučit děti tak dobře jíst? A jak francouzská vláda a školský systém podporují rodiny, učitele a zemědělce, aby děti vzdělávali, pokud jde o stravování? Odpovědi na tyto i další otázky najdete v této knize. Když se s rodinou stěhovala do manželova rodného města v severní Francii, byla Karen Le Billonová připravena na některé kulturní rozdíly, ale překvapilo ji, jaké se jí a její rodině dostalo výchovy ohledně stravování, i když zpočátku ji přijímali jen neochotně. Oproti jejím rozmlsaným dcerkám jedly francouzské děti bez problémů cokoli od červené řepy po brokolici, od salátu po špenát, od mušlí po müsli. Její stravovací zásady jsou brzy podrobeny kritice, když je Karen pokárána za to, že svému povykujícímu batoleti podstrčila něco na zub – „To je nejjistější cesta k obezitě!" – a je jí zakázáno dávat starší dceři do školy jídlo namísto školního oběda. Její rodina brzy začíná chápat moudrost obsaženou v pravidlech stravování, která Francouzům pomáhají vypěstovat u dětí zdravé stravovací návyky a dobré způsoby – od rozhodného zákazu "svačinek" po postupy, které se používaly i dřív, ale nějak se na ně pozapomnělo. Děti brzy přestanou být vybíravé a naučí se nadšeně zkoušet nová jídla. Ale opravdová výzva přichází ve chvíli, kdy se přestěhují zpátky do Severní Ameriky, kde je jejich odhodlání "jíst po francouzsku" podrobeno těžké zkoušce. Výsledkem je rodinná stravovací revoluce s překvapivým, ale pozitivním výsledkem, který napovídá, že je třeba se vážně zamyslet a změnit způsob, jakým se naše děti stravují ve škole i doma.