Musím přiznat, že věkově zvedám průměr čtenářů knih Neala, ale vůbec mi to nevadí. Jeho vize, jeho představy a nápady se mi velice líbí, protože mám ráda témata, kterými se ve svých knihách zabývá. Pravdou je, že jsem velice ráda četla jak Smrtku, tak Nimbuse,ale se Zvonem jsem měla problém, takový konec jsem si nepředstavovala a navíc jsem v některých rovinách začala vidět i pukliny v logice, která mi občas nesedí. Ale to je čistě můj osobní problém a tím vůbec nesnižuju kvalitu jeho děl. Proto jsem se na Kosení velice těšila a musím říct, že jsem ráda, že jsem si ho nechala nadělit od Ježíška a knihu mám doma. Návrat ke Smrtkám, zabývat se jejich světem, nechat si něco vysvětlit, kdy jsem si řekla: " Jo to je super, tomuto rozumím, toto má logiku.", to bylo naprosto boží. Líbí se mi tato povídková kniha a skoro u každé povídky jsem měla svůj wau efekt. Zařadila bych to hned za první díl Smrtek.

Neměla jsem absolutně žádná očekávání. Vlastně jsem to ani číst nechtěla. Sérii miluji, ale je to už dýl, co jsem to četla, takže si už nepamatuji detaily a číst povídky, které nedokážou pořádně vtáhnout do děje... no... až na to, že to dokážou. Pecka to byla! Nejvíc mě asi nebavil snový svět, ale v každé povídce bylo zajímavé něco jiného. A občas dovyprávěly něčí děj nebo rozvily svět. A úplně stačilo, co jsem si ze série pamatovala. Jsem fakt nadšená. Jo a tu první jsem vůbec nepochopila.