Jak mám tuto sérii mezi oblíbenými, tak tady to byla slabota. Děj ničím zvláštním nepřekvapil, celkově z toho vyplývá taková nucenost. Jak je všeobecně známé, někdy méně je více! I když mi ti "upíří kluci" budou chybět. :-)

Já miluju Bratrstvo černé dýky už více než deset let, ale už to není ta vášnivá láska jako na začátku, kdy jsem měla knihu přečtenou během pár hodin. Teď čtu knihy jen z povinnosti, abych náhodou o něco nepřišla. Říkala jsem si, že kniha o Lassiterovi bude jiná, že mě určitě pohltí a bude to jako za starých časů. Bohužel se tak nestalo. Kapitoly s Lashem a Devinou pro mě byly dost nudné, proto jsem je rychle přelétla očima nebo rovnou přeskakovala z odstavce na odstavec. Co se týče hlavní dvojice Lassitera a Rahvyn, tak jsem z nich necítila tu chemii jako třeba z Beth a Wratha. Jejich příběh mě zas tolik neoslovil. Postrádalo to hlubší emoce a celkově to mohlo být propracovanější. Nejvíce se mi líbily ty části, kde byl Wrath a bratři. Ti jediní zvyšovali úroveň téhle knihy. Je to škoda, že se tam neobjevovali více, protože by pak kniha měla lepší hodnocení.