Příběh hrdinky Hanky přibližuje její dospívání od doby, kdy nastoupila na gympl, po ukončení prvního roku vysoké školy... Bydlí v městské vile s matkou, s níž se spíš hádá, a s otcem, kterého vlastně moc nezná... Prochází různými obdobími vzdoru, vzteku, vymezování se vůči ostatním, ale také útlumu, rezignace a letargie... Hledá sama sebe, pátrá po tom, co by ji bavilo, zkoumá, co jí bude vyhovovat v partnerském a intimním životě... Příběh je vyprávěný ich-formou a chybí v něm přímé řeči, je to hrdinčin monolog, v němž jsem občas tápala a moc hlavní postavě nerozuměla, nicméně jsem byla zvědavá, kam to všechno povede, tudíž jsem knížku poměrně rychle přečetla... I když jsem s Hankou mnohdy nesouzněla, musím říct, že se mi líbilo, jak je knížka napsaná, jaký používá jazyk, jakým tempem a způsobem je vyprávěna, na debut se mi zdála dost vyzrálá, proto se budu těšit na autorčinu další knihu... Na závěr úplná marginálie, která mě ale moc potěšila: knížka má neskutečně příjemný rozměr, padne vám tak akorát do ruky a můžete si ji s sebou kamkoli vzít, dáte ji totiž kamkoli, i do malé kabelky... Hodnocení: 3,75 * z 5 *

Hodně povedený příběh. Ani jsem nečekala, že se mi bude kniha až tolik líbit. Na začátku jsem se poznala hned v několika situacích, s trošku mírnějším temperamentem. Hanka mi byla sympatická, ikdyž občas došlo na ostřejší slova. Cítila jsem z ní něco víc. Celou dobu se snaží dostat z té tvrdé slupky, abychom my i ona sama našli a okusili, jakého druhu ten plod bude a co ji čeká. Má v hlavě tolik myšlenek, že to prostě nemá vůbec jednoduché. Kniha se mi trefila do noty, trošku i dojala. Působí na mě křehce i bolestně. Pěkné čtení.