Tento krátký příběh byl pro mne vzpomínkou na mladá léta, kdy jsem objevovala literaturu a na té cestě potkala dílo velikána latinskoamerické literatury G. G. Márqueze. A bylo to nezapomenutelné setkání, neboť jeho román Láska za časů cholery považuji mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Nebo i Sto roků samoty. Již tehdy mi tyto romány vyrazily dech. To kouzlo, kdy se snoubí svět reálný se světem plným imaginace, to je jednoduše nádhera ! Uvidíme se v srpnu je poslední dílo autorovo. Psal jej v době, kdy byl starcem a paměť mu již nesloužila, ale přesto oživil moji touhu znovu číst jeho dílo, ne vše jsem od něj přečetla, přečtené přečtu znovu ! Líbil se mi příběh Anny Magdaleny, která každý rok v srpnu přijíždí na ostrov, aby uctila kyticí mečíků památku své matky, ale aby také strávila den milováním se svým milencem ! No, není to dokonalá óda na ženství a na lásku ?

Deset let po smrti kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze (1927 - 2014), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982), vyšla z pozůstalosti novela Uvidíme se v srpnu, na které pracoval v posledních letech života, ale nebyl s ní spokojen a kvůli problémům s pamětí ji nedovadl do definitivní podoby. Spisovatelovi synové se rozhodli ji vydat. Je to sporné, samozřejmě, ale příznivce velkého vypravěče to jistě potěší – já se mezi ně počítám a musím říct, že přes počáteční nedůvěru se mi novela, kterou přečtete za odpoledne nebo za večer, líbila víc než bych čekal a třeba víc než poslední za Gabova života vydaná novela Na paměť mým smutným courám (2004). Pochopitelně Uvidíme se v srpnu ani zdaleka nedosahuje kvalit vrcholných Gabových děl, jako jsou romány Sto roků samoty, Podzim patriarchy a Láska za časů cholery, novela Kronika ohlášené smrti nebo jeho nejlepší povídky, ale to snad ani nikdo nečekal. Každý rok v srpnu se Ana Magdalena Bachová plaví trajektem na ostrov, kde je pohřbena její matka, aby navštívila její hrob. Tyto cesty se nakonec stanou neodolatelnou pozvánkou k tomu, aby se na jednu noc v roce stala jiným člověkem. Je šťastně vdaná a rozhodně nemá důvod rozbíjet svět, který si vytvořila se svým mužem a dvěma dětmi. A přesto se znovu vydává na cestu, aby se setkala s náhodným milencem... Tolik hlavní zápletka, která se zpočátku rozvíjí moc pěkně. Další vývoj a závěr novely už se mi tolik nelíbily, ale to je asi spíš můj problém. Naopak se mi líbilo, jaké otázky před čtenářem příběh klade: otázky kolem věrnosti, nevěry, sexuální touhy, dlouhého manželství, stárnutí...