„Když už otci nezbyl ani jediný kousek, který by mohl do soustruhu upnout, začal s ručním vyřezáváním všelijakých miniatur se silným symbolickým významem,“ vyprávěl Kvido. „Nejznámějším dílkem z tohoto období bude patrně otcova zmenšenina silniční závory z hraničního přechodu v Rozvadově.“ „Člověče, vy si snad ze mě děláte srandu!“ řekl redaktor. „Život ve lži, stát bez práva… Tak dohodli jsme se na něčem, nebo nedohodli…?!“ „Vždyť je to pravda,“ řekl vzdorně Kvido. „Jakej to bude mít smysl – když to nebude pravda?“ „Smysl?“ řekl redaktor. „Vy jste vážně ještě dítě! Odkdy se, prosím vás, můžeme v Čechách ptát, jestli má naše literatura smysl?! Takovej luxus si tahle země nikdy nemohla dovolit. Tady se vždycky akorát ptáme, jestli vůbec existuje. Jestli je! Copak to nechápete?“ „Ne,“ řekl Kvido. „Nechápu.“