Jsme trochu v prdeli.
Jen trochu? Tak po loket.
Žůžo. Takže?
Asi budeme utíkat a bavit se?
Zabíjet zabijáky démonů?
Cesta k síle je lemována smrtí a mrtvolami slabých. (té čárky nezbednice jsem si vědom, mistře)
Potřebuju cigáro! Ale nerad bych zapálil svojí knihovnu. Tuhle knihu jsem v ní válel dost dlouho. Jakoby ani nechtěla, abych jí četl. Nevím proč, nechápu. Celou dobu byla vidět, a...
Jsme trochu v prdeli.
Jen trochu? Tak po loket.
Žůžo. Takže?
Asi budeme utíkat a bavit se?
Zabíjet zabijáky démonů?
Cesta k síle je lemována smrtí a mrtvolami...
Jsme trochu v prdeli.
Jen trochu? Tak po loket.
Žůžo. Takže?
Asi budeme utíkat a bavit se?
Zabíjet zabijáky démonů?
Cesta k síle je lemována smrtí a mrtvolami slabých. (té čárky nezbednice jsem si vědom, mistře)
Potřebuju cigáro! Ale nerad bych zapálil svojí knihovnu. Tuhle knihu jsem v ní válel dost dlouho. Jakoby ani nechtěla, abych jí četl. Nevím proč, nechápu. Celou dobu byla vidět, a možná se i nabízela. Jako lehká děva. Jenže, já jí nechtěl. Bál jsem se jí. Až nadešel čas aby místo ní v knihovně vyplnil vzduch. A já jí po dlouhé době polaskal v ruce. A otevřel. Žár byl neskutečný. Vyzvracel jsem střeva a ještě se z nich kouřilo. A teď stojím v marastu a krvi a nechápu, proč jsem jí nevzal dřív. To co obsahuje potěší i nabušeného čtenáře, zvyklého na totální masakry. A že jich tu je. Dva hlavní hrdinové vytváří krvavé podloží, smíchané s ironií, černým humorem, cigaretovým dýmem a smrtí. Země se stane peklem, peklo se stane rájem. To, co rozpoutají Toník a Earl na Zemi by porazilo nejen Ripleyovou. Hastalavista! Ano i Arnolda Schwarzeneggera.
Malá ochutnávka:
Tělní tekutiny šplíchají do vzduchu, umělé kosti pruží a praskají, ty skutečné se nelámou, ale spíš drolí. Kůže se samým překvapením po mnoha letech svraštělosti natahuje do rekordních rozměrů a trhá se velice neochotně. Nakonec však vždycky povolí a znechuceně při tom mlaskne.
Uklízečku někde v dáli už teď může těšit fakt, že z lina se ten bordel bude nakonec docela snadno uklízet. Přece jen ti komanči mysleli na všechno.
A porazilo to i mě. Tohle jsem od pana Koubka nečekal. Dokonce chce udělat z D1 muzeum. Po přejetí tankem se není čemu divit. Jdeme hlasovat. Nejdřív cígo. Ještě stále sebou cukám ve snaze vyrovnat se s bolestí. Scény v tomto příběhu jsou vysoce nad 18 let a bez bab. Trochu feminismu tu je, ale Satan to vem a druhou stranou ven. Fakt Peklo hadr. Asi začnu věřit. Věřit na to, že stále žiju. Prošel jsem si mlýnkem na maso. U některých scén jsem zvracel, ale i tak jsem se stále vracel. Táhlo mě to do finiše. Stále jsem nevěřil, že to bude mít dobrý konec. Ale mělo. Bylo nebylo, nakopeme Satanovi prdel. A držte huby, vy věřící kurvy!
Citát: Jmenuju se Toník Vořezálek a jsem tu, abych ti nakopal prdel.
Doporučuji všemi chapadly. Si myslíte, že si dělám srandu? Tohle je jízda, pojďte také zvracet. Když se budete opravdu snažit, půjde to. Sic nedobře, nedobře to bude váš žaludek snášet. O to lépe se po dočtení budete cítit. I když budete cítit. Takže když to vezmu kolem a kolem, pan Koubek stvořil dvě ukrutně kruté postavy se kterými budete cítit, prodírat se spoustou krve, vyhulíte krabičku cigaret a z toho dýmu budou vyčuhovat vaše tleskající hnáty. Pět prstů na hvězdném nebi.
A buďte rádi, že vás nikdo nezrakvil! Ano, i takové slovo mistr V. K. Korektor použil.
Citát: Země zaslíbená, útočiště démonů, svět, kde se sny o vraždění, znásilňování, žraní a všech dalších radostech stávají skutečností. (Kde domov můj! Kde domov můj?)
Číst více
Číst více