Už zase bojuje sám se sebou, bolestněji než dřív. Ovšem buldoci se nevzdávají! Se šedesátkou se na práh Kurtova domu dostavilo stáří a drze se ptá, jestli je přichystaný. Někdejší samotářský šéf ystadské kriminálky, přežívající v Löderlupu jen se svým psem, čelí návalům zmaru, příznakům cukrovky a výpadkům paměti, což ohrožuje jeho setrvání ve sboru. Nicméně znamenitá intuice i přes hrozbu počínající demence zůstává: ve střehu ji drží případ vysloužilého námořního kapitána Håkana von Enkeho, nastávajícího tchána jeho dcery a druhého dědečka Kurtovy vnučky, jenž v dubnu 2008 zčistajasna zmizel ze své stockholmské vily. Už v zájmu nejbližších, kteří jsou teď Wallanderovi jedinou oporou, se detektiv neoficiálně přidává ke kolegům z hlavního města a s buldočí metodičností pátrá, co se mohlo stát. Okolnosti kauzy však obklopuje děsivé ticho jako v ponorce, jíž neklidný příbuzný velel za dob studené války. A když záhadně zmizí i Håkanova žena Louisa, je zaděláno na aféru podrývající základy švédského státu… Wallanderův jedenáctý případ dostává obzvlášť aktuální náboj v souvislosti se začleněním neutrálního Švédska do NATO. „Poslední a nejtragičtější případ komisaře Wallandera. Zatleskejme vestoje jeho labutí písni!“ – Daily Telegraph. „Bezpochyby nejlepší Mankell. Byť kvůli hrdinovi trneme hrůzou, neřkuli je nám místy do pláče, pořád je to odcházení ve velkém stylu.“ – El Periódico. „Velkolepé finále, pátračské i životní. Pevně doufejme, že autor svého severského mrzouta znovu oživí i navzdory stávkujícímu žaludku, vetchému zraku a nábytku z IKEA. Toho chlápka by byla sakra škoda ztratit.“ – Financial Times (2010). „Celý život se snažil přidat na stranu dobra, a jestli neuspěl, rozhodně v tom není sám. Co může člověk dělat víc než se snažit?“ – ukázka z knihy.