Trochu se mi doma rozšiřuje sbírka ženských vražedkyní a Olga Hepnarová teď zaujme čestné místo vedle Kathrine Knight a Belle Gunnessee. Ale mezitím co Kathrine and Belle jsou spíše tragikomické postavy, Olga je depresivní samotář bez empatie. Kathrine Knight byla svině, utiskovala všechny okolo, šikanovala svoje partnery až na konec jednoho vykuchala, stáhla z kůže a uvařila z něho guláš pro děti. Olga je mezitím psychotik, kterej se neumí vypořádat se společností - je tak kompletně zaměřená na sebe a svoji bolest, že docela nelogicky plánuje mstu na nevinných. Konkrétně na přejetí co nejvíce lidí s dodávkou. Je to prostě takový teroristický výkřik do tmy – touha být viděna. Spousta lidí bojuje s depresí a nepochopením, jenom Olga se rozhodla to vyřešit po svém. Musím uznat že Roman Cílek udělal dobrou práci a jde vidět že se prokousal tunama důkazního materiálu, aby čtenáři přinesl hutnou verzi jejího života. Celý Olžin příběh je docela zajimavý, ale celé to pachtění za pomocí, uznání a nebo jenom za společností je velká kondenzovaná deprese. Takže doporučuju jenom pro otrlé jedince.

Hodně zajímavá knížka. Viděla jsem i film, ale myslím, že nedokázal pojmout všechno. Hepnarová byla zajisté psychicky nemocná a zároveň oběť. Nedostalo se jí pomoci, všechny kroky rodiny i okolí vedly spíše k tomu, že se její stav zhoršil. Přitom podle toho, jak uvažovala, byla inteligentní. Žádná tupá blbka. Těžko říct, jak by se její život vyvíjel, kdyby se narodila do milující rodiny a dostalo se jí správné péče. Tím nechci nijak zlehčovat její čin, to byla chladně vykalkulovaná vražda. Knížka se dobře čte, je přehledná, není nudná. Ale je to depka.