„Aby člověk došel do cíle, musí jen jedno – jít.“ Historická fikce inspirovaná příběhy, které autorce vyprávěla její babička. Ta byla v dětství spolu s rodiči a dalšími “kulaky” vyhoštěna na Sibiř. Debut mladé tatarské spisovatelky se odehrává na pozadí velkých dějinných událostí v Sovětském svazu v období 1930–1946. Třicetiletá Zulejka je vzorem poslušné manželky. Poddajná a pokorná, smířená s brutálním zacházením krutého manžela a psychickým týráním své despotické tchyně. Život v její malé tatarské vesnici je relativně klidný. Aspoň jí to tak připadá, až do dne, kdy je její manžel popraven komunistickými vojáky. Zulejka je vyhnána na Sibiř a donucena opustit vše, co zná. Přesto si v té drsné, pusté divočině začíná budovat nový život a objevuje vnitřní sílu, o které ani netušila, že ji má. Zatímco sledujeme, jak se existence hrdinky mění z tísnivé domácí servilnosti v něco katastrofálně horšího (autorka nám připomíná, jak brutální sovětský systém byl …), vidíme odhodlání jedné ženy nejen přežít, ale i vzkvétat tváří v tvář největší nepřízni osudu. Guzel Jachina zveřejnila v únoru roku 2022 otevřený dopis, v němž odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu.