Objednávka

Černí baroni

Černí baroni
E-kniha

90 % (1052 Hodnocení)

Černí baroni

90 % (1052 Hodnocení)

E-kniha - pdf, epub, mobi

rok vydání 2017

Ihned ke stažení

Podrobnosti

  • Nakladatel
  • Kategorie
  • Formát
    • pdf, epub, mobi
  • Věkový limit
    • 0
  • Jazyk
    • čeština
  • Počet stránek
    • 439
  • Délka ukázky
    • 15 %
  • ISBN
    • 978-80-755-7023-9

O knize

Další vydání známého a oblíbeného díla z pera renomovaného autora a osvědčeného vypravěče Miloslava Švandrlíka vychází opět se všemi původními ilustracemi, které na míru této knize nakreslil Jiří Winter – Neprakta. Dnes již klasický titul připomínající doby nedávno minulé, v němž autor, který vojenskou prezenční službu...
Další vydání známého a oblíbeného díla z pera renomovaného autora a osvědčeného vypravěče Miloslava Švandrlíka vychází opět se všemi původními ilustracemi, které na míru této knize nakreslil Jiří Winter – Neprakta. Dnes již klasický titul připomínající doby nedávno minulé, v němž autor, který vojenskou prezenční službu vykonával v letech...
Další vydání známého a oblíbeného díla z pera renomovaného autora a osvědčeného vypravěče Miloslava Švandrlíka vychází opět se všemi původními ilustracemi, které na míru této knize nakreslil Jiří Winter – Neprakta. Dnes již klasický titul připomínající doby nedávno minulé, v němž autor, který vojenskou prezenční službu vykonával v letech 1953–55 na pracovištích Technických praporů v západních a jižních Čechách, barvitým a osobitým způsobem popisuje všední absurdity nevšední doby Československo-sovětského poválečného přátelství a její odraz nejenom v životě vojenských branců – pétépáků.

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

90%

(1052 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

16.8.2022

22

Černí baroni nebo Tankový prapor? Baroni, to je groteska, čistá legrace, neřku-li sranda, a postavy jsou typovými karikaturami bez vnitřního vývoje, minulosti, rodinných vazeb nebo vztahů. S nadsázkou řeknu, že ponechám-li první a poslední kapitolu a ostatní přeházím, román neztratí na srozumitelnosti! Poprvé jsem Barony četl v 80.letech v samizdatu, na strahovské koleji. Ležíc přitom na posteli,...
Černí baroni nebo Tankový prapor? Baroni, to je groteska, čistá legrace, neřku-li sranda, a postavy jsou typovými karikaturami bez vnitřního vývoje, minulosti,...
Černí baroni nebo Tankový prapor? Baroni, to je groteska, čistá legrace, neřku-li sranda, a postavy jsou typovými karikaturami bez vnitřního vývoje, minulosti, rodinných vazeb nebo vztahů. S nadsázkou řeknu, že ponechám-li první a poslední kapitolu a ostatní přeházím, román neztratí na srozumitelnosti! Poprvé jsem Barony četl v 80.letech v samizdatu, na strahovské koleji. Ležíc přitom na posteli, doslova jsem se válel smíchy. O těžkých a tragických osudech odvedenců k PTP jsem tenkrát bohužel nic nevěděl, naopak z četby jsem nabyl nesprávného dojmu, že služba u PTP byla samá legrace a mejdan! Chápu, že někteří veteráni PTP nemohli mít z knihy dobrý pocit!
Číst více Číst více
5.12.2021

21

Černí baroni od Švandrlíka jsou asi jeho nejlepším a nejuznávanějším dílkem, i když kupodivu, v dětství jsem miloval jeho Příhody žáků Kopyta a Mňouka, které mě oslovily i po mnoha letech. V té době jsem ani netušil, že napsal „cosi“, co se rozhodně tehdejšímu režimu nemohlo líbit. Přitom kultovní hlášky z Černých baronů poletovaly mezi lidmi se stejnou samozřejmostí, jako ptáci na nebi. Pak jsem musel...
Černí baroni od Švandrlíka jsou asi jeho nejlepším a nejuznávanějším dílkem, i když kupodivu, v dětství jsem miloval jeho Příhody žáků Kopyta a Mňouka, které mě...
Černí baroni od Švandrlíka jsou asi jeho nejlepším a nejuznávanějším dílkem, i když kupodivu, v dětství jsem miloval jeho Příhody žáků Kopyta a Mňouka, které mě oslovily i po mnoha letech. V té době jsem ani netušil, že napsal „cosi“, co se rozhodně tehdejšímu režimu nemohlo líbit. Přitom kultovní hlášky z Černých baronů poletovaly mezi lidmi se stejnou samozřejmostí, jako ptáci na nebi. Pak jsem musel v polovině 80. let narukovat jako absolvent k silničně stavebnímu praporu a tam nám oni „terazkyové“ vykládali, že nejsme žádné „černí baroni“, ale řádná součást lidové armády a hrdí vojáci – obránci socialistické vlasti, kteří mají svoje bojové zástavy i zbraně. Když vyšli Baroni po roce ´89 se zájmem jsem si je přečetl a společně s řadou přátel a známých jsme konstatovali, že ony příhody a charaktery, které Miroslav Švandrlík tak famózně popisuje a skládá do knihy jsou vlastně zcela realistickým obrazem lidově demokratické armády a je jedno, jestli v padesátých, šedesátých letech, nebo na sklonku vlády jedné strany, jak jsem to poznal na vlastní kůži i já. Jenže i přes dokonalou humoristickou stránku věci mě i s ohledem na osobní zkušenosti začaly zajímat i širší souvislosti a skutečnost, zejména, když se po roce 1989 ozvaly rozhořčené hlasy, že Švandrlík zesměšňuje utrpení obětí komunistického režimu a ozvali se „černí baroni“, kteří se začali domáhat – náhrad za utrpěná příkoří. Jednoho takového člověka, navíc navrátivšího se emigranta, znám osobně a velmi dobře. I on se "rozhořčoval" a „dožadoval“, až mu bylo sděleno, že u žádných Pomocných technických praporů nesloužil, protože na vojnu nastoupil na normální dva roky k silničně stavebnímu vojsku v roce 1958. Jak to tedy bylo? Pro pobavení a potěšení z Černých baronů sice moje následující řádky nemají sice příliš velký význam, ale možná je i někdo další, koho věci zajímají i z jiných stran. Takže, na zámku Zelená Hora u Nepomuku nesídlila žádná jednotka Pomocných technických praporů (PTP), ale Technický prapor (TP), shodou okolností jednotka, která byla v rámci stavebního vojska výběrová a měla sloužit k realizaci vybraných staveb, které armáda nechtěla svěřit civilnímu sektoru z důvodu utajení. Vlastní jednotky PTP vzaly svůj počátek v roce 1949, (báňské dokonce po skončení války za tzv. demokratického režimu) a PTP i rukováním k nim na oněch až šest let skončilo v září 1954. Vlastní Pomocné technické prapory, kam byli v rozporu s platným právním řádem i tehdejšího režimu odváděni politicky nespolehliví branci, klasifikovaní jako „E“ a dokonce i nevojáci tedy trvaly šest let. Pak byly rozpuštěny, včetně těch lidí, kteří v nich strávili čas od samého počátku jejich existence. A dál už to bylo normální vojsko, se vším, co s tím souvisí. Sám Švandrlík, kterého si všichni představují jako onoho Kefalína u PTP nestrávil ani den, ani nemohl. Lidé, kteří u těchto jednotek sloužili do onoho čtyřiapadesátého byli skutečně oběťmi režimu, jejich strádání ale není možné dát na úroveň „muklů“ z uranových dolů, nebo lidí přímo zavřených v nesčetných věznicích. Jednalo se tedy o jistou formu „soft“ gulagů na tehdejší československý způsob. Zásadní rozdíl mezi Švandrlíkovými Černými barony a třeba Haškovým Švejkem je tedy vlastně hlavně ve vylíčení onoho historického backgroundu, ten je u Haška až cynicky reálný a realistický, u Švandrlíka jen tak klouže po povrchu. Přesto mu to na zábavnosti neubírá, a co nedokázal Švandrlík knihou, dotáhl svým filmem Zdenek Sirový. Tady přes zachování většiny humorných situací a nesmrtelných hlášek teprve pochopíme bez drastických scén, že snad s výjimkou onoho generála byli všichni ti antihrdinové ve své podstatě – chudáci, hodní politování, i když z rozdílných důvodů.
Číst více Číst více

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat