Bohužel tuto knihu momentálně nedovedu ohodnotit tak, jak by si jistě zasloužila, protože to je jistě velmi hodnotná kniha. Svým krásným, poetickým a bolavým jazykem, ale také tím bolestným sdělením, které chce autorka předat čtenářům. Bolest je silným a nosným tématem knihy. Bolest vyvěrající ze samoty, nepochopení, nefunkčních vztahů, loučení, stesku. Tato kniha není vůbec veselým čtením, to vám Přítel Stesk skutečně nedá. Příběh je nicméně zajímavým ponorem do duše dívky, která strádá. Dívky, která je na svůj věk překvapivě dost vyspělá a které nikdo nerozumí. Zároveň se tu na pozadí vyjevuje těžká doba 50. let v Československu a to, jakého osudu se dočkali někteří lidé nesouhlasící s tehdejším uspořádáním. Mrzí mne, že jsem při čtení nebyla zrovna v tom správném rozpoložení, aby na mne tato kniha zapůsobila tak, jak patrně měla. Nedokázala jsem naplno vnímat to, co se mi snaží říct. A z toho důvodu já nedokážu subjektivně hodnotit vysoko. Ale vím, že je to můj problém, protože objektivně řečeno tato kniha je neuvěřitelně silná, smutná a přitom jazykově tak strašně moc krásná. Autorka je rozhodně zkušená spisovatelka, resp. básnířka. V dopisech psané Viktorkou si tak krásně hraje s jazykem, že je to radost to číst, byť obsahem je to bolestivé a na hraně deprese. Přítel Stesk je však každopádně kniha, ke které se určitě ještě někdy vrátím, až budu mít tu "správnou" náladu. A věřím, že napodruhé knihu ocením už víc. A určitě mohu doporučit.

Smutná, velmi smutná novela. Ale psaná nádherným lyrickým slohem, který je autorce vlastní a vytváří tak úžasnou realistickou prózu, která nachází inspiraci v autorčině prožitém dětství. A o to je pro mě Viktorčin příběh silnější, když si do něj můžu promítnout něčí prožitý život. Přítel Stesk nás provede všemi dopisy, směřovanými nikdy nenarozené sestře Andělce, jediné opravdu blízké duši, které se Viktorka může svěřit se svými největšími trápeními - se steskem po otci a s nepochopením matky. Bylo to krásné, i když nelehké a smutné čtení, ráda doporučím.