Vadim Delone (1947–1983), ruský básník a spisovatel, se narodil do moskevské intelektuální rodiny. Je znám jako jeden z „osmi statečných“, kteří 25. srpna 1968 demonstrovali na Rudém náměstí v Moskvě proti okupaci Československa. Za to byl absolvent prestižní matematické školy a filologie odsouzen ke dvěma letům a deseti měsícům v ťumeňských lágrech. Po propuštění v roce 1971 se vrátil do Moskvy a o čtyři roky později i se svou manželkou emigroval do Francie, kde náhle zemřel na infarkt. Poezii se věnoval od třinácti let, později začaly jeho básně vycházet v samizdatu a také v zahraničí. Vzpomínková próza Portréty v ostnatém drátu vyšla až po Deloneho smrti v roce 1984 v Paříži. Jeho svědectví z brežněvovských lágrů je básníkovou variantou Dostojevského Zápisků z Mrtvého domu a barvitě v nich líčí život v pracovním táboře na Sibiři. Deloneho vzpomínky nejsou pouhým sledem barvitých portrétů jeho spoluvězňů, v nichž se mu podařilo živě vylíčit jejich charaktery a vztahy mezi nimi a výstižně vyjádřit samotnou tíživou atmosféru v lágru. Autor mezi řádky podává také rozbor strategie policejního státu při pronásledování svých neposlušných občanů. Zápisky jsou proložené verši, včetně těch, které psal na zakázku spoluvězňů pro jejich manželky. Vše je vyprávěno lehce, živým jazykem, jenž nepostrádá vězeňský slang, vulgarismy, ale i vytříbený styl. Kniha je doplněna o archivní dokumenty týkající se demonstrace a následného soudu s jejími účastníky a rovněž o fotografickou přílohu z Deloneho života.