Na tuhle knihu jsem se neskutečně těšila a musela ji mít hned, jak vyšla. Já jsem totiž možná až nekritická fanynka knih Kristiny Ohlsson. Její již ukončenou sérii s Fredrikou Bergmanovou a Alexem Rechtem jsem si nesmírně užívala a každý díl se mi zdál lepší a lepší, ale respektovala jsem, že autorka, která si opravdu pohraje i s životními příběhy svých hrdinů stejně jako s detektivní zápletkou, již nechtěla "nastavovat kaši" a sérii výtečným románem Potopa avizovaně ukončila. Ale třeba, někdy ? nesměle doufám:-). O to větší byla zvědavost jak pojme novou sérii, zda nebudu zklamaná. A musím říct, že mě se příběh líbil moc a těžko jsem od něj odcházela. Já jsem asi vděčná cílovka těchto ponurejších, pomalejších, psychologicky výborně propracovaných příběhů. Nová hlavní dvojice August a Marie mě potěšila, zatím si zvykám, ale jejich příběh se zcela jistě bude rozvíjet a já chci být určitě při tom. Samotná zápletka není nijak zvlášť originální a závěr není nijak šokující, přesto je to výtečné, napínavé čtení, ve které jsem doufala a jsem ráda, že se má očekávání naplnila. Vše korunuje opravdu překrásná obálka. Tak snad už jen přání, aby se další, již napsaný, příběh brzy vydal i u nás.

Bouře je taková příjemná změna mezi krvavými skandinávskými thrillery. Zdá se mi to nebo ne? Někteří severští autoři jako by začínali nabírat méně drsný směr ... že by zaznamenali únavu svých čtenářů z věčně opilých a vůbec problematických hrdinů a začali se vracet ke klasičtějším detektivkám? Všichni určitě ne a ani já bych nechtěla přijít o příšerného Harryho Holea, podivnou Miu Krugerovou nebo nepředvídatelného Sebastina Bergmana ... No, uvidíme... Bouře připomíná nedávno vydanou detektivku Smrt přichází na prohlídku. Dokonce se odehrává v podobném prostředí. Pro mne je ale Bouře líp napsaná, má větší spád a je napínavější...Líbila se mi a těším se na pokračování.