Ne vždy platí - co je malé, to je milé... Kraťounká povídka o tom, že nic není tak, jak to vypadá a že si musíme dávat dobrý pozor na to, co si přejeme :-)

Tak jsem zase četla jinou knihu než všichni ostatní. Jo, obálka je skvělá. A tím bohužel končíme. Vlastně ne, ještě to bylo krátký, takže utrpení netrvalo dlouho. Na základě nadšených ohlasů jsem si knížečku koupila, ale už na první straně se dostavilo značné rozčarování. Proklamativní hloupost obou sester čarodějek si zasluhovala Darwinovu cenu, takže mě žádné jejich eskapády nebraly za srdce, a to já jsem nějaká cíťa. Hele, máme truhlu, kterou máti zatraceně pečlivě zabezpečila proti otevření. Takže tam bude co? Přece poklad! Sice se zevnitř ozývají rány, ale to asi poskakují ty zlaté číše a perlové náhrdelníky nadšením, že je někdo vytáhne na světlo. Ono vůbec psychologie sestry Elišky byla napřesdržku – koukej to otevřít, dělej, no ale magii elementálů ty přece neumíš, to zvrtáš, ale koukej to rychle otevřít. Síla lásky byla tak vlažná, že jsem ji vůbec nezaregistrovala, spíš na poslední chvíli obě trubky vzaly zbytky rozumu do hrsti. Vystavět dějové zvraty jako charakterovou spirálu hned několika postav (je to záporák – ne, je to klaďas – ale hele, on to faktyš bude záporák) je možná efektní v soutěžích, ale ve skutečnosti nemá s pořádnou literaturou nic společného. Vezmu-li v potaz, že podivné vílí království se vylouplo ze snu, polovinu vyložených nesmyslů nebudu z toho důvodu řešit. Ovšem druhá polovina je na tak kratinký útvar přece jenom nad mé síly. Jedna hvězda za povedenou obálku (a dobrá, ten rozsah), ale ruce pryč.