Pokud uvažujete tuto knihu číst, měli byste si být vědomi několika důležitých faktů. Předně se nejedná o odbornou publikaci, nýbrž populárně naučné komentáře k jednotlivým událostem Churchillova života. Za druhé, autor je velikým obdivovatelem Winstona Churchilla a knihu mimo jiné sepsal jako odpověď na stále častější útoky na Churchillův odkaz, a to jak z řad konzervativců tak progresivní levice. A...
Pokud uvažujete tuto knihu číst, měli byste si být vědomi několika důležitých faktů. Předně se nejedná o odbornou publikaci, nýbrž populárně naučné komentáře k...
Pokud uvažujete tuto knihu číst, měli byste si být vědomi několika důležitých faktů. Předně se nejedná o odbornou publikaci, nýbrž populárně naučné komentáře k jednotlivým událostem Churchillova života. Za druhé, autor je velikým obdivovatelem Winstona Churchilla a knihu mimo jiné sepsal jako odpověď na stále častější útoky na Churchillův odkaz, a to jak z řad konzervativců tak progresivní levice. A konečně za třetí, kniha neobsahuje téměř žádné nové informace. Naopak, některé události Churchillova života byly autorem redukovány (např. otázka Indie).
Nicméně kniha je napsána velice čtivým jazykem a Johnson zde zúročil zkušenosti ze své novinářské praxe. Zároveň v jednotlivých kapitolách nabízí autor výchozí tezi, k níž posléze přidává historický kontext na Churchillovu obhajobu. Někdy ovšem tak činí i za pomoci spekulací nebo vlastních domněnek. Nicméně i v několika málo případech se Johnson uchýlil ke kritice (např. v otázkách Indie, operace Gallipoli nebo posledních let v aktivní politice).
V každém případě existují minimálně dva dobré důvody, proč si knihu přečíst nebo si poslechnout audioknihu, kterou načetl vynikající Pavel Rimský.
Předně se jedná o vynikající ukázku pohledu na evropské dějiny 1. poloviny 20. století, který je dodnes v britské společnosti rezonuje. Takto se nám v textu zjevuje obraz osamocené Británie bojující za svobodu evropského kontinentu, nezpochybnitelný přínos Britského impéria lidské civilizaci i nářek nad jeho ústupem z historické scény. Poněkud komicky může v tomto duchu vyznít i autorův výrok, že kdyby se Británie účastnila procesu evropské integrace více aktivněji, k čemuž ostatně Churchill vyzýval, mohla by dnešní Evropská Unie být více demokratickou a pro Brity více snesitelnou institucí.
Druhý a myslím, že podstatnější důvod ztělesňuje osoba samotného autora. Není tajemstvím, že Boris Johnson se ve své politické kariéře Churchillem inspiroval a jako mnozí jiní se snažil přiblížit se jeho velikosti. Stejně jako Churchill i Johnson začínal jako novinář, ačkoliv zdaleka ne tak úspěšný, podporoval Turecko, byl velice kritický vůči Rusku, přes příslušnost ke Konzervativní straně zastával v některých záležitostech progresivní názory, a odmítal jakékoliv umenšení britského vlivu nebo území (viz spor o vlastnictví Čagoských ostrovů). Johnson v knize přiznává, že Churchill by dnes byl pro většinu voličů nevolitelný, pokud by se výrazně nezmírnil ve svých činech a vyjadřování. Sám ostatně zkoušel být stejnou neřízenou střelou v politice jako Churchill a mít stejně ostrý jazyk, jenom mírně upravený pro dnešní korektní dobu. Na druhou stranu je zde celá řada věcí, které Johnsona od Churchilla odlišují. Johnson vystudoval ty nejlepší školy a odjakživa měl sklony k elitářství. Navíc jeho schopnost oklepat se podobně jako Churchill z politických neúspěchů není tak oslnivá, jak by měla být.
Johnson se nám ve všech situací jeví jako malá velmi nepovedená verze Winstona Churchilla. Ostatně přihlédněme k následujícímu srovnání. Churchill poprvé politicky padl z důvodu kolosální chybného vedení v bitvě u Gallipoli, v níž padlo přes 200 000 britských vojáků. Johnson padl v důsledku bujarého večírku, který pořádal v Downing Street v době celonárodního covidového lockdownu. Churchill často kopal do své vlastní strany, protože věřil, že některá sociální opatření musí být učiněna, aby mohlo Britské impérium splnit svoje civilizační poslání. Johnson podrýval pozici Theresy Mayové, aby se v důsledku brexitového chaosu dostal k moci. Churchill si realitu ve svých proslovech často přikrášloval, kdežto Johnsona několikrát otevřeně usvědčili ze lži. Johnson nedokázal svůj idol napodobit ani v závažnosti událostí vedoucí k jeho pádu.
Kniha je tedy zároveň i výpovědí o tomto premiérovi Velké Británie, jehož vláda stála před těžkým úkolem vyvést Británii z Evropské Unie. Nevím, jestli by je Churchill za toto jednání pochválil, ačkoliv jeho vizi o sjednocené Evropě s Británií jako silným partnerem se současný stav poněkud pokřiveně a velmi mlhavě podobá. To se ostatně dá říci i o Johnsonovi ve vztahu k Churchillovi.
V závěru lze souhlasit s autorem, že Churchill "má význam nejen pro politiky, kteří se podle vlastních slov hlásí k jeho ideálům, ale pro ohromný výsek lidstva. Nabízí se coby vzor pro každého, komu to dvakrát nešlo ve škole, kdo se nedostal na univerzitu, komu nelezla do hlavy matematika. Oslovuje každého, kdo se bojí, zda nenaplní představy svých rodičů, každého, kdo podle svého názoru v životě selhal, každého, kdo se potýkal s depresemi, každého, kdo někdy snědl, vykouřil nebo vypil víc než by mu přísně vzato prospělo...". Je zvláštní, kolik politiků, včetně Borise Johnsona nebo Miloše Zemana, si myslí, že nadměrné pití, ostrý jazyk nebo nabubřelý egoismus stačí k tomu, aby se stali novodobými Churchilly. Churchill se totiž nestal tím, čím byl díky tomu, že nadměrně kouřil, pil, pronášel všelijaké bonmoty a mnohokrát se šeredně spletl, nýbrž navzdory. Nejdůležitějším faktem ovšem zůstává, že na rozdíl od dvou jmenovaných v čase nejtěžší zkoušky obstál.
Číst více
Číst více