Román Honzlová mimořádně autenticky vykresluje prostřednictvím hlavní hrdinky život a atmosféru v Československu padesátých let 20. století. Janě je pouhých jednadvacet let, ale ze svého platu členky souboru národních písní živí sebe, matku i mladší sourozence. Už také dobře ví, co kde říkat, co ne, na koho si dávat pozor, zkrátka jak se pohybovat v profízlovaném kolektivu. Přesto její postava na začátku knihy oproti konci působí ještě částečně naivně a vesele. Smutný příběh se odehrává během jednoho horkého letního měsíce, ale tu dusnou tíživou atmosféru tu způsobuje tehdejší politická situace, bezohlednost a trestuhodná nedbalost, deformované mezilidské vztahy a život v obavách a strachu. Kniha je mimořádně zdařilá, jistě i proto, že do ní autorka vtiskla spoustu vlastních zkušeností, zážitků a pocitů. Tohle vynikající vyobrazení tehdejší společnosti si bezesporu zaslouží 5*. Poslouchala jsem audioverzi v naprosto skvělém podání Jany Paulové. Mnoho knih je načtených výborně, ale tady je přednes tak famózní, že umocňuje zážitek z knihy. Kdybych měla hodnotit umělecký projev a dojem z načtení knihy, tak tady dám 10* :-).

Neuvěřitelně dobrá kniha, prostě výborná. Je to psáno lehkou rukou, děj krásně plyne a i když se vlastně nic neděje a jen se vypráví "malé" historky z minulosti i přítomnosti, tak člověku čím dál víc čte, tak víc běhá mráz po zádech. Ale ZS to pořád podává optimisticky a člověk se směje jak má hrdinka krásně hubatou pusu a všechno komentuje a má ke všemu připomínky. Nakonec ale přijde zvrat a opaření, ze kterého jde smutek. Těžká to byla doba a tahle kniha ji velmi dobře přibližuje. Smekám před všemi, kteří to přečkali se ctí a nezadali si a odolali svádění pekelníků. O to těžší, když ten pekelník má lidskou tvář.