Knížka je poměrně tenká a mé očekávání se od výsledku poměrně lišilo. Velkou část se autor věnuje souvislosti agresivity a hraním videoher. Nutno podoknout, že je to asi z tématu videoher asi nejdiskutovanější a nejomílanější otázka, jako jejím zrcadlem budiž tato kniha (cca 64 stránek je věnováno agresivitě a videohrám - několika studiím, které jsou často na můj vkus až moc dopodrobna popsány a tím lehce mohou snižovat pozornost). Dále se autor stručně věnuje závislostem a hraním videoher (prakticky pár stránek), pozitivním aspektům hraní videoher (zajímavá, leč velmi krátká kapitola), esportu a hraní her v rodinném kontextu. Ta první a "nejobjemnější" část knihy trochu zkazila celkový dojem: ano, vztah hraní akčních her a násilí je hodně diskutované téma, ve kterém se často na základě studií dozvídáme spíše rozporuplné výsledky, ale myslím že tady to nebylo moc na místě. Co se týče stylu psaní - kniha je psaná odborným jazykem (pro laiky může být hodně pojmů neznámých) a místy připomíná tak trochu výtah z nějaké učebnice. Jako knížka mě docela i bavila, ale jak říkám - to nerovnoměrné rozložení kapitol mě docela překvapilo, čekala jsem, že to bude pestřejší.

Kniha určená více méně pro výzkumníky, ne pro laiky či rodiče doufající v rady, jak jednat s dětmi v souvislosti s hrami. I jako vědecká práce na mě však působila jako nafouknutá a nijak povedená diplomka. Zvlášť když závěry nejrůznějších výzkumů, které prezentuje, nedávají jednoznačné odpovědi (za což samozřejmě autor nemůže).