JAKO TYGR VE SNĚHU za přečtení rozhodně stojí, buďte však připraveni na pomalejší styl vyprávění, který je mnohdy hodně popisný, ale když už potom k nějaké akci dojde, na chvíli vás vždy strhne a nepustí. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.

Knížka, od které jsem čekala propracovanější román pro ženy, ale očividně jsem dočetla vážnější, bolavou literaturu, která do mě vryla stopu. V roce 1918 Koreu okupovalo Japonsko. Tímto faktem mohli aktéři jen proplouvat a řešit své strasti a lásky. Ale ne, spisovatelka se rozhodla stvořit opravdové hmatatelné lidi, kterým dějiny nejsou jedno. A za pravdu a své idee těžce platí. A v knížce s nima doputujme až do roku 1964. Za mě to byl opravdu srdceryvný kousek, kde jsem prožívala každou křivdu, krutost, odloučení i nepravděpodobné shledaní. A když mě někdy cvrnkla myšlenka, že už je to moc velká náhoda nebo kýč, řekla jsem si no a co? Historická fakta sedí, baví mě dobové perličky a drive postav, tak proč bych neskousla místy za vlasy přitažené části? A co tu vlastně najdeš? Kurtizány, vykreslené, jako jiný živočišný druh. Sirotky s pekla štěstím. A jsme v Korei okupované Japonskem, takže i zástupce obou stran barikády, ať už na poli politickém nebo válečném. Poslední třetina, upřímně, se spíš přikláněla ke slaďárně a některé věci bych možná škrkla. I tak ji ale budu doporučovat, spíše teda ženám, jako silný příběh jedné kurtizány.