Česká spisovateľka Zuzana Hartmanová sa po tretí raz vracia do svojho fiktívneho sveta. Accadské dobrodružstvá je však možné vychutnať si ako samostatné príbehy, nie je potrebné poznať dilógiu o nekromantke Nix. Tentoraz sú navyše stredobodom pozornosti minotauri. Legendami opradené kmene s kultúrou, zvykmi a vlastnou históriou. Čitateľ má na stránkach knihy možnosť spoznať ich a zistiť, či tieto stvorenia čaká aj nejaká budúcnosť. Podobne ako autorkina prvotina Noční labuť, aj v tomto prípade ide o poviedkový román. Navyše je odetý do hávu hrdinskej fantasy. V tomto smere sa núka takmer klasický námet o spáse, zrade a cti, s prímesou lásky a túžbou všetkých zachrániť. Tento výpočet tvorí základné predpoklady daného žánru. Napriek tomu sa nedá tvrdiť, že by Harmanová napísala typický hrdinský kúsok. Zdá sa totiž, že zvážila svoje možnosti a rozhodla sa, že využije viacero spôsobov, ktorými môže čitateľa zaujať. V prvom rade je to výber samotných minotaurov. Hrdej rasy čestných bojovníkov, ktorí nedokážu klamať, vždy držia slovo a žijú určitým spôsobom. Zväzujú ich dávne tradície a zákony, prípadné spory riešia súbojmi. Dopĺňajú ich ženy liečiteľky a šamanská mágia. Takisto nejde o úplne inovatívne prvky, ale dokopy fungujú. Pravdepodobne najväčšou výhodou knihy je jej stručnosť a epizodickosť. Dejová linka pritom začína zdanlivo na konci. Vidíme, ako dopadne cesta bojovníka, a nejeden čitateľ sa začne pýtať, či sa má obťažovať aj za stranu šesťdesiatpäť. Prvá časť knihy predsa namaľovala obraz toho, čo sa už stalo. No až opisy ďalších udalostí tie výjavy dokreslia. Ich prostredníctvom autorka vysvetľuje motiváciu, predstavuje aktérov a hlavne prehlbuje tragédiu všetkých udalostí. Je stručná a výstižná. Tiež preskakuje z príbehovej súčasnosti do minulosti. Nezdržiava sa zbytočnosťami a nemá nutkanie čitateľa zbytočne vodiť za ruku. Ukáže mu len smer a vyšle ho na cestu, podobne ako svoje postavy. K tomu núka pomalšie i rýchlejšie okamihy, surovú akciu i zamyslenia. A keď čitateľ otočí poslednú stranu, uvedomí si, že záver, hoc ho už poznal, vníma úplne inak. Pretože tie kontúry naznačené v úvode sú zrazu vyfarbené a núkajú iný druh obrazu. Plného emócií a tiež zvedavosti, či ide o definitívny koniec alebo ho ešte protagonisti dokážu zvrátiť. Poviedkový román Kosti pod mechem neponúka inovatívne poňatie hrdinskej fantasy. Hartmanová napísala skôr klasického žánrového reprezentanta. Napriek tomu ale dokáže zaujať. Tým, ako vystavala dej. Stavila na stručnosť a údernosť. Nebála sa byť drsná, hoc nie vždy prostredníctvom krvavých momentov. Dokázala čitateľa držať v napätí. A tým, že sa zamerala na postavy, ponúkla o niečo hlbší zážitok.

Může láska změnit tradice a myšlení celého národa? V knize kosti pod mechem dominují minotauři. Houževnatí,čestní, netolerující slabost. Pokud není minotaur dobrý pro boj, je přítěží. Jenže co když se objeví někdo, kdo začne zpochybňovat staré tradice a texty posvátného Kodexu cti? Příběh začíná de facto od konce, kde vám autorka rozlomí srdce vedví a postupnou retrospektivou jej cupuje na další a další kousky, až vám v hrudi zůstane jen zející černá díra. Skvostná obálka, bohatá slovní zásoba, libozvučná jména postav, dokonale navazující nitky příběhu. To vše tvoří perfektní kousek, dokazující sílu českých autorů. Hrozinkou na ještě teplém babiččině štrůdlu je pak poselství knihy, ne nepodobné lidské historii, tak stále tragicky se opakující dokola a dokola, bez špetky poučení z vlastních chyb. Kosti pod mechem vypráví o postupném úpadku minotauřího společenství. Zdá se, že je zcela nevyhnutelný, obzvláště když se začnou odvracet bohové a vezmou si zpět některé své dary. Začne se stírat hranice mezi dobýváním zašlé slávy, navracením tradic a brutální zabíjením pro potěchu a sobecké účely. Potoky krve a utrpení, to vše páchané ve jménu vyššího dobra. Poznáte hrdinné reky z balad, ale i podlé zrádce. Touha po očistění a navrácení cti, měnící se v postupnou nenávist zcela zatemňující mysl vámi bude rezonovat ještě dlouho po dočtení. Stejně jako nepochopení, jak se z hrdého válečníka snadno stane zlomený muž. Autorka se nesnaží protlačit akci, naopak, zaměřuje se na psychologii postav a děj plyne v poklidu. Brutalita minotaurů je únosná, nepůsobí vlezle, je akurátní. Popisy nejen postav jsou tak dobré, že jsem chvílemi cítila funění zápasících minotaurů za sebou. Co bych vytkla? Nic, prostě nic. Byla jsem očarována, vtažena do příběhu a vyflusnuta jako mrzký kozí bezoár. Rozhodně 5/5. Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.