Povídky vyvážené kvality silně nevhodné pro vánoční čtení. Možná až na jednu dvě povídky.

Po delší době jsem šlápnul do neznáma. České a slovenské autory čtu pomálu a proto jsem se rozhodl prozkoumat náš rybníček podrobněji sbírkou Krev, monstra a cukroví. Co mě na první pohled upoutalo byl přebal - jak limitovaná edice, kterou vlastním, tak červený přebal s monstry a vánočními motivy. A rozhodně nekončíme, velmi pěkným detailem jsou padající vločky uvnitř knihy na kraji stránek. Od první povídky se pomalu “rozsněžuje, přechází do chumelenice až k posledním vločkám na stránkách. Sbírka mi rozhodně rozšířila obzory o pár (pro mě) neznámých autorů. Jejich knihy se objevili v mém hledáčku a plánuji si určitě něco přečíst (například Paytok, Vavrečka nebo Lukačovičová). Naopak jsem poznal styl psaní Vilmy Kadlečkové a Ondřeje Neffa, kdy jsem se utvrdil v tom, že tohle není můj šálek kávy. Jediným autorem, od kterého jsem něco četl byl Jiří Pavloský a potěšilo mě návrat do univerza Kladiva na čaroděje. Každá z povídek je jiná a odehrává se během adventu, na Štědrý den nebo těsně po Vánocích. Současně se sborníkem prolínají různé žánry, takže si přijde na své každý čtenář. Celkově sbírku hodnotím velmi kladně. Rozšířila mi obzory, příjemně jsem u ní strávil čas a po přečtení už Vánoce nebudou jako dřív.