Má oblíbená spisovatelka mě opět nezklamala. Bestie z Karlštejna poutavě přibližuje poměry, ve kterých v první polovině 16.století žili poddaní, měšťané, ale i vrchnost. Máme možnost nahlédnout do systému soudnictví té doby a musím říct, že jsem chvílemi měla opravdu vztek, zvláště v okamžicích, kdy se mluví o tom, že pán může poddaného bít jak chce a třeba i beztrestně zabít - no hrůza. Ocenila jsem, že se z vyprávění chůvy Serafíny seznámíme s dobovými pověstmi. Trochu mě překvapila ta "královská milost" - já tedy nevím, ale rozhodně mi to přijde mnohem horší než smrt stětím. Určitě si ráda přečtu další příběh z Kroniky hříšného kněze.

O Kateřině z Komárova provdané za Jana Bechyně z Lažan se většinou mluví jako o české Čachtické paní, ale já dávám přednost výrazu Bestie z Karlštejna, protože své vražedné skutky páchala zhruba o osmdesát let před jistě mnohem známější Alžbětou Báthoryovou. Při čtení této knihy jsem si uvědomil jak malou hodnotu měl život nevolníků v očích svých šlechtických pánů, vlastně neměli o moc víc práv než otroci na plantážích, vaz Karlštejnské bestii vlastně srazila nejdříve její arogance když žalovala Karlštejnského děkana, kterým byl Václav Hájek z Libočan, později známý svou Českou kronikou a ten na ní podal protižalobu, při které vyšly najevo její zločiny a hlavně vražda Kateřiny Papežové sestry pražského měšťana Prokopa Papeže. Z vražd a mučení obyčejných podaných i když to dnes zní hrozně se mohla vykoupit, ale z vraždy osoby měšťanského stavu už to nešlo. Dnes už nezjistíme kolik obětí za sebou Kateřina z Komárova nechala, ale ví se že ještě více než na samotném Karlštejně jich bylo v Pičíně a okolí kde mněli Bechyňové z Lažan své rodové sídlo, takže jich byly minimálně desítky.