Tohle byla síla - ani ne tak jako čtenářský zážitek, spíše to co autor v knize zaznamenal, to co se tam dělo, popis toho kolik zla, bezpráví, utrpení přineslo "budování nových zítřků" pro ty ubohé rolníky na Ukrajině, kteří si jen chtěli v potu tváře a každodenní dřině obdělávat svoje políčka, starat se o svůj grunt, dobytek a rodinu, zkrátka žít si svůj běžný život a postarat se o získání aspoň jakéhosi skromného živobytí a zajištění rodiny. Bylo to pro mě absolutně šílené a nestravitelné jen číst o tom čeho byli soudruzi schopni, jak vypadala kolektivizace těch bídných vesničanů a jejich rodin, jak celá ta stalinistická tyranie v reálu probíhala a jak si tito "uvědomělí budovatelé" a pachatelé zla všechnu tu svoji krutost, násilí a bezohlednost vždy obhájili a chápali jako službu vlasti a nezbytné oběti pro budování komunistických zářných ideálů. A když si pak člověk přečte kolik milionů lidí bylo vlastně takto zabito, zmrzačeno, znásilněno, zuboženo, okradeno, navždy drasticky poškozeno nebo deportováno do lágrů na Sibiři, když si zjistíte nějaké informace o hladomoru, který tohle všechno vyvolalo, tak je z toho opravdu velmi smutno a člověk je z toho všeho zděšený, šokovaný a otřesený. Vůbec nedokážu pochopit jak je možné, že i dnes je v naší společnosti tolik lidí, kteří Rusy a komunismus bezmezně a zcela nekriticky obdivují a propagují. Tohle byla kniha kterou by si měl přečíst a trošku o tom uvažovat každý. Kritický ovšem musím být vůči korekturám po překladu, protože bohužel pravopisných chyb tam bylo fakt příliš hodně a tohle teda pro mě velmi snižuje renomé jinak dobré knihy. Přečteno v rámci výzvy - 6. Kniha od ukrajinského autora/autorky

Příběh, který nemůže nechat člověka lhostejným. Kniha popisuje skutečné osudy lidí, kteří nepodporovali nebo se nějak znelíbili komunistickému režimu nabývajícímu moci na Ukrajině v cca 30.letech minulého století. V první vlně to byli statkáři, majitelé drobných podniků, prostě "vykořisťovatelé". Kniha popisuje druhou fázi - vypořádání se s drobnými rolníky, jednoličníky, kulaky. Z příběhu dýchá totální zmar, tragédie prostých lidí, kteří se neprovinili ničím, jen chtěli žít své obyčejné životy, mít jídlo a zázemí pro své rodiny. Je to obraz režimu, který se pod rouškou údajné sociální spravedlnosti dopouštěl hrůz pro prospěch těch, co sami nedokázali tvořit, jen ničit. Věřím, že i Marx se pro zneužití své naivní a zcestné ideje musel v hrobě obracet. Na světě se dělo a děje tolik zlého, a bohužel zcela jistě i dít bude. Je mi z té představy smutno a zle. Vyzdvihuju zajímavé a nápadité popisy,které se autorovi povedly asi nejlépe. Naopak, naprosto šílené jsou gramatické chyby, shoda podnětu s přísudkem asi překladateli a korektuře nic neříká.