Na knížku jsem čekala čtyři měsíce než na mě vyšla řada v knihovně. Lákala mě k přečtení, protože mám ráda Itálii, italštinu. Po přečtení prvních kapitol a především po přečtení si seznámení Blanky s Agostinem jsem měla chuť knihu zavřít a vrátit, neboť to byla červená knihovna s neuvěřitelností dohromady, ale dala jsem tomu ještě šanci, protože nemám ráda nedočtené knihy a nakonec to byla taková oddechovka, kdy jsem se alespoň v mysli přenesla do slunné Itálie a dostala chuť na italská jídla. Recepty napsané na konci některých kapitol stojí určitě za vyzkoušení.

Přečteno a doporučuji. Je to příběh o nových začátcích, cestování po Kalábrii, která Blance učarovala a která ji přihrála do života i mladého muže Agostina. Je to příběh ženy, která se nebála vzít osud do svých rukou a začala žít tak, jak si přála a kam ji srdce táhlo. Že to nebyla cesta jen posetá štěstím, ale bylo tam i pár slz, je už dáno osudem. Když jsem knihu prvně otvírala, neměla jsem velká očekávání. Těšila jsem se na vyprávění o Itálii, na kterou sama moc ráda vzpomínám, i když vzpomínky jsou už mlhavé, jak je tomu dávno, co jsem zde byla. Díky Blance jsem se ale mohla vrátit. Mohla jsem objevit kouzlo Kalábrie a i dalších míst, kam ji osud zavál díky Agimu. K tomu všemu jsem dostala i příběh o odvaze ženy, která už není nejmladší. Je to rozvedená žena, matka tří dětí a dokonce babička, ale díky svému mladistvému elánu a pohledu na svět dokázala přesto okouzlit o 17 let mladšího italského přítele. V knize nechybí humor, ani dávka sebeironie, ale hlavně z ní dýchá láska ke všemu italskému. Jako bonus jsou tu i recepty na dobroty, ze kterých si vybere každý a může je doma zkusit.