„Čtyřicet sekund. Tak dlouho mi trvalo, než jsem přicestoval z naší zahrady do smyčky 19. století v Londýně. Čtyřicet sekund … než jsem vystoupil … v Ďáblově akru. Z toho pocitu se mi točila hlava …“ Čtyřicet sekund, tak dlouho mi trvalo, abych se zorientovala. Čtyřicet sekund a byla jsem zpět, až mě to samotnou překvapilo, jak lehce a plynule se mi to podařilo, jak hladké a naprosto přirozené to bylo, vrátit se mezi podivné a zjistit, co bylo dál, poté … poté, co se příběh v 3. knize uzavřel. V Americe, kam se příběh přesunul, mě čekalo docela milé překvapení, totiž, zjištění, že autor to má pod kontrolou, osudy hrdinů (známých i těch nových) má dobře promyšlené, příběh, který vypráví, se posunul trochu jinam a přitom se o ten původní úplně přirozeně opírá a navazuje na něj. A mě to znovu bavilo, příběh podivných na americkém kontinentě se utvářel trochu jinak než ten evropský, v popředí totiž nebyli netvoři a stvůry a boj s nimi, ale daleko víc šlo o boje vnitřní, kdy na pozadí řekněme procesu utváření morálních hodnot, bojují podivní hrdinové o to, jak získat důvěru sám v sebe, a protože mají své smyčky i zde, procestují tak Ameriku v době rasové segregace, před ní i tu současnou, v té pak je jejich nejdůležitějším úkolem … dospět. Cesta je to rozhodně ve všech směrech dobrodružná, a je zajímavé sledovat, jak postupně zjišťují, že to, co nejvíc ohrožuje člověka (ať už normálního, či podivného) nejsou stvůry a netvoři, ale zase jen člověk! Jen při tom nesmíte zapomenout (a teď mám na mysli hlavně čtenáře, kteří nespadají do kategorie „young adult“), s kým máte tu čest, tedy, že naši staří známí podivní jsou dospívající teenageři, tenhle fakt má totiž na příběh dost velký vliv. Já si to musela připomínat docela často, jediným problémem, který jsem totiž s touto knížkou měla, byli, stejně, jako v předchozích dílech, hlavní hrdinové (Jacob a Emma), a to i přesto, že jsem si už na leccos (při paměti jejich teenagerského věku) zvykla, je mou jedinou výtkou k autorovi (z čistě subjektivních důvodů, jak to působilo na mě) … určitý způsob chování a vyjadřování, totiž, abych to upřesnila, Jacobovi, Emmě i jejich přátelům, jsem prostě některé jejich reakce, tak úplně nevěřila … chápu, Emmě a ostatním podivným je plus mínus 140 let :-), tak se to dá pochopit, ale co Jacob? … za mě, je se svými na svůj věk (16 roků) příliš přemoudřelými, příliš dospělými, reakcemi nejméně věrohodnou postavou z celé knihy … a nezachrání to ani občasné věrohodně trucovité záchvaty náhlého vzdoru :-).

Začiatok ďalšej trilógie? Hlavný hrdinovia sa tentokrát ocitnú v Amerike, kde sa snažia splynúť s "obyčajnými". Popritom sa znovu dostanú do problémov, objavia ďalších neobyčajných..... Začiatok bol zdĺhavý, ale od polovice knihy sa dej rozbehol. Pohodové čítanie.