Jak jsem psal u jiného roku, v téhle edici je to jako na houpačce, ale tahle kniha je perfektní. Sice mě trošičku vadí, jaká pozornost je věnovaná kultuře, ale na druhou tsranu, jak se běžně "žilo" je tady předvedeno taky velmi dobře. Zcela famózním a srozumitelným způsobem je tady popsána kubánská krize a navíc je výrazně "zdůrazněná" v rámci přehledu událostí roku. On to skutečně mohl být konec světa. A je dobře, že je tam spomenut onen sovětský námořní důstojník Archipov, který znemožnil odpal jaderného torpéda ze sovětské ponorky. Doporučuji přečíst ony aforismy (obvzlášť tento - Vždycky se najdou Eskymáci, kteří vypracují pro obyvatele Konga pokyny, co dělat v době tropických veder - to je snad nejtrefnější a nejstručnější charekteristika dnešní EU), ale nejvíc mě dostala následujíc situace. Kritik Sergej Machonin, který byl asi v padesátých letech stejný levičák jako jeho bratr architekt se pustil do Jiřího Suchého: "Mám před sebou písničky Zuzany. Jedna je o blbém psíčkovi, jedna o kočičce...jedna, nejhezčí a mistrovsky zazpívaná o tom, jak je ta láska nebeská. Mohly vzniknout a a mohou se zpívat kdekoliv. Je v nich pár hodných zvířátek, trochu pěkné lásky...není v nich jedině náš život." To napsal tento "kritik" po premiéře Zuzany v prosinci 1961. Než se rok s rokem sejde, tentýž kritik mění názor. Suchý je pro něj "tvůrcem živé poezie těchto let." Stejný kritik, stejný Suchý. Co se stalo? Tak se nás ptá autorka paní Breuerová...i kdyby v téhle knize nebylo nic jiného (a že toho je tam spousta), před autorkou bych hluboce smekl. Tohle je ta historie, to jsou ty dějiny ve své nejhlubší podstatě. Že se o tomhle člověku všude dočteme především, že byl velký disident a ještě vetší chartista asi nikoho zas tolik nepřekvapí.

Je opravdu vidět, že paní Breuerová musela strávit nepřeberné množství času s šedesátými léty, ale upřímně mě více zaujala a také mi toho více dala její předešlá kniha o začátcích komunismu. Opět ale oceňuji, že vypíchla například Kubánskou krizi a také přehledně sestavené kalendárium.