Narcisy a pivoňky už sice dávno odkvetly, ale na blba může člověk narazit vždycky, kdykoli a kdekoli. A v životě je jen málo věcí horších, než srážka s blbcem. Navíc sobeckým, sebestředným, vysoce arogantním a na ostatní se neohlížejím pakem, který všechny kolem sebe umí tak akorát využít a odložit, když už z jich nemá žádný užitek. Hlavní hrdinka týhle knížky takovou smůlu, bohužel, má. A je na ní, jak se s tím popere. Může se v tomhle toxickým, dovoluji si říct, že vyloženě jedovatým vztahu utopit a zahynout nebo sebere veškerý svý síly a odejde dokud je ještě čas. I když samozřejmě ne úplně bez následků. @katarinka_be opět dokázala, že je skvělou vypravěčkou, která i do vážný a dost tragický situace vnést špetku humoru, životní nadhled a entuziasmus. To bylo vidět už v její prvotině Vysoká a já jsem jedině ráda, že zůstala pořád svá, se svým typickým stylem psaní a přesto jiná a zkušenější.

Tak tohle bylo úžasné! Autorka píše nesmírně vtipně a čtivě, takže jsem měla za odpoledne přečteno. :( Zároveň ale poznala, kdy je třeba dát humor stranou, a nechat těžší témata vyznít. Zhruba do tří čtvrtin je děj hlavně humorný, pak ale zvážní. To konkrétně ve chvíli, kdy se Agáta dostane do spárů Ricarda, švába argentinského! Nebojte se však, že by se z Narcise a pivoňky stala nějaká depka. Autorka si stále drží odlehčený tón vyprávění a díky tomu i stravitelnou formou upozorňuje, jak rozeznat Ricardovy narcistické druhy. Protože na mě celá knížka působí jako ze života, představuji si, že by tak pokračovala i nadále, i po konci knihy. Agáta by svolala kamarádky do hospody, kopla do sebe dva panáky, a vypovídala se jim. Přerušena by byla samozřejmě jen konverzací s hospodským, který by přinesl další rundu, a občasným "to si robíš prdel!" své kamarádky Mariany. :D Hrozně mě také pobavilo, že Ricardo používal stejné hlášky, jako klasický hlavní protagonista romantické/erotické/romantasy knihy. Tihle "muži psaní ženou", nastavují mladým čtenářkám poměrně nerealistická očekávání do života, a snad si nyní ty, které to potřebují, díky Ricardovu příkladu uvědomí, jak jsou tihle panáčci v realitě trapní a nepoužitelní. :D Nechápejte mě zle, já si ráda tyhle sladké větičky přečtu, ale je třeba je odlišit od reality. Jen zde vyvstává problém, že když se chci do monologu nějakého toho dokonalého fešáka začíst, vybaví se mi Ríša a jeho móresy. :D A po tom vážně netoužím. :D