Knížka by si zasloužila více čtenářů, aspoň tak jako autorův předchozí, rovněž vynikající, román Na konci samoty. Oboje pojednává o těžkých tématech a dokáže čtenáře niterně napojit na hrdiny a hluboce se ho dotknout. Přitom styl autora není nijak komplikovaný a velmi dobře se čte. Na konci samoty u mě stále vede, ale Hard Land mu zdárně šlape na paty. Jednoznačně doporučuji.

Nelituju jediný minuty, který jsem týhle knize věnovala... a klidně přiznám, že jsem si i pobrečela... Smrt je až nepříjemně definitivní. Nečekala jsem, že zrovna tady dostanu odpověď na otázku, která už mě pár měsíců tejrá... ..."Proč to vlastně člověk dělá?" Proč se po něčí smrti tak často cejtí provinile, dokonce i když ví, že nemusí?" ... "Hledáme své chyby a svou vinu, protože je to snazší než truchlení... Odvádí nás to od něj."