U řeky Piedra jsem usedla a plakala je tak trochu rozporuplná kniha. Nemůžu popřít, že mě řada z těchto povětšinou náboženských témat nezaujala. Jedná se většinou o podstatě velké matky, tedy ženském prvku Boha, nebo o lásce a samozřejmě také o naplnění vlastního života a cestě za svými sny. Kromě zamyšlení se nad těmito a dalšími tématy kniha popisuje osudy mladé ženy, která do svého života nechává vstoupit změnu a i když je sama přesvědčena spíše o opaku postupně přebírá vládu nad svým osudem. Během četby jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že toho rozumování je snad trochu moc, že by snad knize neuškodilo o pár stránek méně a přesto by původní sdělení zůstalo zcela zachováno. I tak se ale určitě jedná o zajímavé dílo, které má co říci asi každému čtenáři.

Tato kniha byla na mě příliš "katolická" a celkově málo pochopitelná. Hlavní hrdinka mi lezla dost na nervy.