Zastavte se v dnešním uspěchaném čase a přeneste se na chvíli do doby, kdy čas běžel tak nějak pomaleji. Do doby našich babiček a prababiček, dědečků a pradědečků. Do doby, kdy nebyla ani televize, ani internet, ale pracovalo i povídalo se společně a trávil se čas ve společnosti blízkých lidí a sousedů. Jelikož miluji různá moudra našich babiček, tradice, pranostiky a vyprávění, byla jsem nadšená, když se mi tato kniha dostala do rukou. Ráda se dozvídám, jak se žilo dříve, hlavně v chaloupkách na venkově. V knize vás čeká milé a poklidné vyprávění a opravdu hromada receptů našich babiček. Celá kniha je rozdělena na každý týden v roce, nemusíte ji tak číst od začátku do konce, ale jednoduše otevřít právě v tom období, kde se zrovna nacházíme a podívat se, jaké tradice v tomto týdnu naši předci dodržovali. I recepty jsou uzpůsobeny tak, aby zrovna v té době byly k dispozici a třeba dozrávaly suroviny, které jsou k jednotlivým dobrotám potřeba. Některé kapitoly mě oslovily více, jiné méně. U některých týdnů mi připadalo, že jsou více o dnešní době, já však preferovala ty z historie. Rozhodně mě potěšily i milé ilustrace, která nás provází celou knihou. Měla jsem však jeden, pro mě velký, problém. Z autorky bylo mnohdy cítit, jak je „otrávená“ z dnešní doby, nejednou ji kritizovala, to, jak žijeme, jak se chováme, jak vyrůstají naše děti. Ano, měla mnohdy pravdu, ale do takovéto knihy se tolik negativních vět a pocitů prostě nehodilo. Bohužel to zkazilo můj celkový dojem z jinak milého vyprávění. Moc mě to mrzí, protože ty části z historie mě opravdu zahřály u srdíčka.

Milé povídání, ponoření do starých časů, připomenutí toho, co bylo, jak se nikam nespěchalo. Mám tyhle tradináře moc ráda.