„Většina z nás nežije ve světě živé přírody, která má svůj vlastní život a řád. Žijeme ve světě umělých věcí, v betonových kobkách vybavených výplody lidského umu, které nemají jiný smysl a hodnotu, než aby sloužily člověku.“ „Tam, kde se věci jeví jako bezduché, zvířata jako věci, Bůh jako iluze a člověk jako jediný subjekt, tam zcela pochopitelně vzniká i představa, že člověk je jediným zdrojem všeho smyslu a hodnoty.“ Člověk se stal pánem svého světa … a v tom smyslu samozřejmě pak pojal i svou etiku – zabývající se po staletí víceméně mezilidským soužitím. V descartovském smyslu jsme si totiž vybudovali k přírodě postoj, kdy se příroda stala „prostá hodnoty“, ve smyslu – příroda, jako soubor věcí, které nabývají hodnoty teprve lidským zájmem, a ruku v ruce s tím navíc k lidskému rozumu, jako čistě matematickému kalkulu, který se nezabývá smyslem, ale čistě výpočty. Tak „vznikl“ náš současný svět – svět, jako surovina určená k využití pro člověka – s jeho lidskou zvláštností – schopností kalkulovat a s její pomocí … ovládat! Jestli si tedy chcete přečíst (a ještě víc, jestli o takových tématech chcete přemýšlet) jedno takové zamyšlení, které vás přivede k tématům, jako je: Odkud se takové pojetí vztahu člověka a přírody vzalo? Jaké nám (člověku, světu) takový postoj přinese následky? … (a ještě hloub pak) Co vedlo člověka k takovému kořistnickému postoji vůči přírodě? A proč se takové pojetí tak široce rozšířilo a v podstatě je široce přijímané dodnes? … pak je to třeba tato knížka od prof. Koháka. Možná tak, spolu s ním, přijdete ke zjištění, že etické postoje, které jsme používali po staletí, dneska už prostě nestačí! A skrz tyto úvahy se pak spolu s panem profesorem dostanete přesně tam, kam bych si přála (já bych byla opravdu moc ráda, kdyby to tak bylo), aby se dostal každý z nás … k ochraně přírody, jako součásti lidské zodpovědnosti. A jaké např. předkládá Kohák argumenty, proč už nemůžeme žít podle předchozí tradice? „Po celá tisíciletí jsme byli nepočetní, skromní a bezmocní. V posledních třech staletích jsme se (ovšem) stali nečekaně mocní, neuvěřitelně nároční a nepředstavitelně početní.“ Odpověď tedy hledejte v odpovědnosti … která s tím velmi úzce souvisí, která nám tím byla dána do vínku, a která na nás tak klade etické nároky, které si stále ještě nechceme zcela připouštět! „V dřívějších dobách lidé jednali pro dobro v krátkém horizontu času a za případné budoucí nesnáze již nenesli žádnou zodpovědnost.“ … jenže … „Se stále se zvyšující mocí člověka však roste i potřeba plánování možných rizik do budoucna, jelikož lidské zásahy do přírody nabraly takového rozměru, že příroda již nestačí obnovovat své bohatství a co hůř jsou ohroženy i podmínky pro … lidský život.“ Jediné, co nám možná pomůže, abychom sundali klapky z očí a viděli tak, dnes už neodkladnou, potřebu - postarat se i o mimolidský svět – bude asi jen hrozba! … třeba možnosti, že lidský rod vymře, ale ještě spíš jen přání, aby podmínky, do kterých se narodí naše budoucí generace (a dnes už snad opravdu dokážeme dívat se trochu víc dopředu) byly přijatelné i pro ně, a možná taky, aby byly i důstojné, tomu, jak se lidský život na téhle planetě rozšířil. Tak proto už nestačí „jen“ etika, zaměřená na lidské soužití, ale je potřeba přijmout nová pravidla, která nás posunou – směrem k zodpovědnosti. Erazim Kohák je pak osoba, která svým životem dává příklad, jak žít s úctou k veškerému životu, jak nebrat život jako samozřejmou věc a jak o něj pečovat, a protože je věřící člověk, vzdává za to díky i Stvořiteli: „Miluji tuto Zemi činnou láskou v duchu apoštola Jakuba, raduji se ze všeho, co je … a hrozím se svévolného ničení a marného zániku. Ekologickou etiku nechápu jako ideologii, nýbrž, jako činnou odpověď na ohrožení a ničení života a Země. Za její účel považuji hledání šetrného … způsobu lidského pobývání … lidí mezi sebou a … s mimolidským světem.“ … „Také jsem přesvědčen, že systémové změny lze prosadit jen občanskou vůlí.“

Autor podává historický přehled teorií a názorů zabývajících se problematikou ekologické etiky. Oceňuji šířku jeho záběru od antických filozofů až po současné osobnosti vědy. Pan Kohák v sobě nezapře filozofa, který nahlíží na problematiku z křesťanských pozic. Já osobně jsem přívržencem evoluční teorie a kreacionismus je mi naprosto cizí. Proto mám výhrady k tomu, že autor se v části věnované zvířectvu a vztahu člověka k němu důsledně vyhýbá jakékoliv zmínce o Darwinově učení. V reálné přírodě se odehrává neustálý boj o přežití a platí právo silnějšího. Nejsou tam jen ta hodná a nevinná (zidealizovaná) zvířátka, která jsou objektem lidské zloby. Stálo by rozhodně za zmínku uvést i další vlivy, které v historii planety působily na utváření přírody, jakou ji známe dnes (např. klimatické změny v dávné minulosti, na kterých se člověk nepodílel vůbec).