Brala jsem "Erebos" z knihovny s notnou dávkou skepse, protože, co si budeme nalhávat, když mám náladu (a čas) na počítačovou hru, prostě sednu ke kompu a pařím. Čtení o tom, jak hraje někdo jiný, se interaktivnější formě stěží může vyrovnat. Kupodivu však příběh o školácích, co propadli tajemstvím opředené hře, nebyl vyloženě marný. Zápletka s virtuální realitou nevybíravě zasahující do všedních životů má své dobré momenty i úsměvné lochny v logice, nicméně v rámci young adult škatulky si není na co stěžovat. Správný věk pro tuto knihu jsem bohužel minula téměř o čtvrt století, nenašla jsem cestu k sobeckému, hormony zmítanému smradovi v hlavní roli ani k ostatním postavám. Nick se choval přiměřeně své pubertě, což nesnižovalo mou touhu vlepit mu pár výchovných, vzduchem chlazených. Být mi nějakých 15 (+/- 3 roky), stačil by zážitek jistě na čtvrtou hvězdu. A mít k tomu všemu ještě camprlíka, možná by "Erebos" dostal plnou palbu. Za usedlé maminy (postižené PC hravostí) dávám tak 60-65%.

Dlouho jsem se na tuto knihu těšil. Miluju knihu Saeculum od stejné autorky, a především jsem vášnivý hráč počítačových her. Nutno dodat hned na začátku, že v půlce knihy jsem chtěl hlavní postavu Nicka regulérně zabít. Strašně mi lezl na nervy, jeho závislost a posedlost hrou mi k němu vytvořila naprosto intoleranci. :D Ale vím, že to byl cíl. Celkově se mi děj knihy líbil, i přes některé nelogičnosti (Jak zjistil posel, že Nick nedal učiteli nic do čaje)? Závěr a logické vyústění mi přehnané nepřišel.