"Dôležité bolo sa rozhodnúť, zachovať kľud a možno myslieť na pekné veci ako modré nebo a mačiatka. A najlepšie na tie, ktoré sa nebudú musieť utopiť." Znovu sa vraciame k Mrakoplašovi a jeho truhlici s obrovským množstvom nôh. Mrakoplaš sa snaží celý čas vyhýbať smrti a problémom, čo ho núti navštíviť každý kút Zeměplochy, aj taký, ktorý bohovia ešte celkom nestvorili, alebo svety ktoré sa nachádzajú v iných dimenziach. Tento krát sa nachádzame vo svete, ktorý je podobný Austrálii, no nie je to Austrália, ako podotýka autor na začiatku. Stretávame sa tu z bohom, ktorý tvorí svety a nosí celý vesmír vo vreci. Dozvedáme sa ako vznikol vtakopysk, čo majú na svedomí mágovia univerzity. Príbeh je dobrý, no úseky z mágmi univerzity trošku nudili. Bolo tam kopu humoru, no kniha nemala nejaký vyšší zmysel. U Pratchettových knihách je človek zvyknutý na hlbokú myšlienku, ktorá sa schováva za kopou humoru, no tu som ju nenašiel, preto bolo ťažké knihu čítať v kuse a často som ju odkladal. U Pratchetta sa mi to stáva zriedkavo. Pre mňa bola táto kniha povinnosť, keďže som fanúšikom Terryho, ale určite neodporúčam ako začiatok pre nováčikov. Ak by som mohol niečo odporúčiť pre tých čo sa len chystajú vstúpiť do sveta Zeměplochy, tak pre dievčatá sú to určite príbehy čarodejok ako Bábi Zápotočná a pre chlapcov by som určite odporúčal kapitána Elánia a jeho hliadku.

Existují chvíle, které volají po bezmyšlenkovité, hrůzou naplněné panice, a pak existují jiné chvíle, kdy je potřeba uplatnit spíš vypočítavou, uvážlivou a promyšlenou paniku_ Největším expertem na paniku co znám a návštěvníci Zeměplochy mi jistě dají za pravdu, je Mrakoplaš, úspěšně neúspěšný mág, se kterým jsem se, po nějakém čase stráveném mezi Elániovou hlídkou, opět moc ráda potkala. Mrakoplaš ze všeho nejradši nedělá NIC, tak se cítí nejbezpečněji. Potíž je totiž v tom, že jakmile začne dělat NĚCO, vždycky se to pojí s nějakým problémem, který většinou vyústí _no, začne to výše zmíněnou panikou, a pak dost často nastává apokalypsa, různých rozměrů, zaleží na tom, jak rychle dokáže z dané situace prchnout. No a právě teď prchá, jako by mu za patami hořelo! Navíc k dané pozici míří taky loď s dalšími mágy, a to, jak jistě víte, nevěstí nikdy nic dobrého! Zvlášť, když se v tu samou chvíli většině přítomných myšlenky divoce rozeběhnou a zmateně narážejí do ošklivých hrbolů představivosti … a možná by si někdo měl taky všimnout obzoru_ Ohromná černá mračna, co se tu válí po obloze už celé roky si za tu dobu vytvořila svou osobnost s pořádnou dávkou nenávisti a taky napětí _ takže to, co přichází není obyčejná bouřka _ tohle je bitva, ve které obyčejné bouřky mezi sebou bojují o prostor_“a hluboko dole _ v oku bouře, vyčnívá obklopen deštěm tak hustým, že to potenciálně nebylo nic jiného než padající oceán, poslední světadíl“. Jak jsem řekla, když je poblíž Mrakoplaš, nikdy nejde jen tak o nějaký větřík, tady mají všichni co do činění s apokalypsou, zvlášť, když se v okolí vyskytuje neobyčejně vysoká hladina volné magie. Tenhle Zeměplošský svět totiž moc dobře ví, co se stane, když se do rukou mágů dostane příliš velké množství magické síly _ není tajemstvím, že kdysi bylo množné číslo od podstatného jména „mág“ slovo „válka“. „Myslím, že je načase upevnit poklopy.“, prohlásil děkan. „My žádné poklopy nemáme.“ „Tak alespoň … kvestora a knihovníka ukliďte na nějaké bezpečné místo.“ A pak už se události začaly řítit v rychlém sledu _ až se najednou vše zastavilo _ došlo jim totiž „dopředu“ _ zem tady prudce padala hluboko dolů _což na Zeměploše není vlastně nic neobvyklého, směrů, kam může něco padat tu je podstatně víc_ takže doporučuji sebrat všechnu odvahu a jako Mrakoplaš otevřít alespoň jedno oko – bude se vám líp sledovat cesta, vlastně by se mělo říct pád, ale záleží na tom, jak se to vezme, a pak taky líp uvidíte na řádky, ubíhají rychle, je to totiž, jako vždy, pořádná jízda :-). A abych nezapomněla na knihovníka, pořád je orangutan, který většinu svého života strávil v knihovně, jen na něj nějak teď víc působí ty neustálé magické vlivy, a tak chřipka, co ho zrovna trápí nějak napadla jeho morfologické pole a zrovna teď může být opravdu čímkoliv _ „Mágové smutně zírali na to, co vypadalo jako pohodlné křeslo, které někdo z neznámých důvodů potáhl ryšavou kožešinou. _ Nemůžeme pro něj něco udělat?“ _ „Možná by byl šťastnější, kdybychom na něj hodili pár polštářů.“ Takže, kromě toho, že budete řešit různé stupně apokalypsy, nezapomeňte ani na knihovníka, při hledání, pokud možno bezpečné, léčebné kůry, hlavně dávejte pozor, abyste nedopadli, jako Rozšafín Ctibum, jeden z „oněch nešťastných lidí, jejichž prokletím je víra, že kdyby se mu podařilo získat dostatek informací o vesmíru, dávaly by nějakým způsobem smysl“ _ jeho cílem je Teorie všeho, ale nejspíš by se spokojil i s Teorií něčeho a zoufale touží alespoň po Teorii čehokoliv :-). Tak zábavnou, uklidňující, vzrušující, nervy drásající, svým zvláštním způsobem poučnou cestu (mj. a na to nesmím zapomenout, jak zacházet s umělou inteligencí), která právě nadšeně vykřikuje: „Má roztomilá Baruško! Vem mě k sobě …“ – však tu odrhovačku jistě znáte .