Modlitba za Černobyl je jedna z těch knih, co se mi dost silně zapsaly do hlavy i do srdce. Autorka záměrně nejde po vědeckých faktech a číselných údajích, ale zaměřuje se na příběhy, vzpomínky a pocity "obyčejných" lidí, jejichž životy Černobyl nesmazatelně poznamenal - ať už jde o obyvatele zasažené oblasti, hasiče, vojáky či likvidátory, kteří na místě pracovali, nebo manželky těchto mužů, kteří byli do oblasti povoláni. Jednotlivá vyprávění jsou velmi silná a hodně emocionální. Autentičnost a sílu daných vyprávění podtrhuje i to, že se kniha nečte snadno nejen po obsahové stránce, ale i po té formální - autorka zachycuje vyprávění lidí v jejich syrové a jaksi neučesané podobě. Na řadě míst můžou jednotlivé vzpomínky působit jako nesourodý, volný proud myšlenek, kdy se řečník i odmlčí, nebo přeskakuje z jedné myšlenky na druhou... Čtenář se tak musí místy hodně soustředit, aby pochytil celé sdělení. Stylově to může působit neohrabaně, možná krkolomně, těžkopádně. Autorka sama do knihy takřka nevstupuje, nechává mluvit přímo ty lidi, s nimiž hovoří. Toto stylové pojetí je však zde zcela záměrně. Ale chápu, že ne každému to musí vyhovovat. Přiznám se, že i já občas bojovala. Častými tématy, na něž čtenář v jednotlivých výpovědích naráží, jsou srovnání s válkou (co z toho bylo horší?), strach (z čeho přesně ho lidé měli, zda ho cítili hned nebo později), sepjetí s domovinou a ornou půdou (řada lidí odmítala ze zasažené oblasti odejít či se po vystěhování zase vracela zpět), hledání viníka či snaha celou situaci pochopit. Pokud je Černobyl téma, které vás nějak blíže zajímá, a chcete se dozvědět i něco "navíc", než jen vědecká fakta o jaderné elektrárně a o výbuchu, tuto knihu určitě doporučuji...

Po dlouhé době první kniha z knihovny a bohužel na smutné téma.Předcházející komentáře mluví za své, já jenom dodám...hlavně ať už se nic takového nestane.