O autorce nic nevím (ani na webu jsem o ní nic nenašla), ale žádná spisovatelka to není a česky taky neumí. Tolik chyb jsem v žádné jiné knížce neviděla - shoda přísudku s podmětem jakoby neexistovala, chyby v interpunkci a jiné gramatické hrubky jen na několika desítkách stran. A ty chyby deklasovaly již tak slabší dílo … Celé vyprávění vyznívá dost jednoduše, "naivně" a povrchně, jako by nucené nasazení v Reichu byla vlastně brnkačka. I když tu k několika tragickým událostem dojde, píše o tom autorka jakoby nic - „asi se to stát muselo“, „pánbůh to chtěl“ a „v nebi jim je dobře“ … Dialogy postav a zejména hlavních hrdinek jsou jak "ve třetí třídě základní školy". Pokud to měla být pocta těm, co nepřežili válku (nebo vzpomínka na ně), tak myslím, že se nepovedla. Ve srovnání s „tematicky podobnými“ knížkami, které jsem četla („Krycí jméno Verity“, nebo „Děti, které přežily Mengeleho“), bylo tohle jak sloh 15tiletého dítěte (podobný způsob psaní si vybavuji ze slohů na gymnáziu). Oceňuji "myšlenku" knihy – přátelství, včetně slov, která zazněla (bohužel až) na posledních 2 stranách knihy, ale jinak je mi líto, že jsem za tu knížku zaplatila ... Nechci být zlá, takže za (snad) dobrý úmysl dávám 2 hvězdy.

Precetla jsem to, ale ctenarsky zazitek jsem z toho nemela zadny. Tematika me zajimala, nebot i moje babicka byla nucene nasazena, avsak z faktografickeho hlediska jsem se moc informaci nedozvedela. I sloh je vcelku spatny, o hrubkach a preklepech nemluve.