Dovolím si jako člověk pracující více než 10 let v bezpečnostních složkách, po setkání s řadou obětí závažných trestných činů, včetně znásilnění, kategoricky nesouhlasit s oběma komentáři přede mnou. Kromě toho, že nic o tom, že oběť nese vinu za spáchaný skutek, se v knize nepíše, tak zaměňovat popis rizikového chování za smýšlení vedoucí k sekundární viktimizaci je míchání jablek s hruškami a svědčí to o hrubých neznalostech a zkresleném vnímání problematiky. Mohu oba autory předchozích komentářů (domnívám se, že se jedná o jednoho autora s dvěma profily) uklidnit, že policisté jsou velice precizně školeni, aby k sekundární viktimizaci ohledně obviňování oběti z podílu na skutku nedocházelo a nikdy jsem se s ním nesetkal. Kniha je to naopak mimořádně propracovaná a určitě jí můžu doporučit.

Učit budoucí policisty, že na znásilnění má částečný podíl oběť, je absolutně zvrácené. Nebo bude snížen trest i tomu, kdo znásilní dítě, protože ho zrovna matka nechala v létě pobíhat nahé? I kdyby ženy chodily zcela nahé, nedává to nikomu právo je znásilnit! "Ne" znamená "ne" za jakýchkoli okolností! P.S. Je vidět, že výše uvedený komentář od autora d.p. je nejspíš psán někým z vydavatelství či spoluautorem samým, protože zdravě smýšlející člověk by vůbec žádné polehčující okolnosti v případě znásilnění nebral v úvahu. I když je pravda, že profesi v kriminologii si vybírá mnoho psychopatů, takže kdoví. Nicméně pro utvoření si obrázku ohledně problematiky znásilnění tuto knihu rozhodně nedoporučuji, a to říkám jako někdo, kdo pracuje v oblasti doplňte-si-cokoli-co-chcete-pro pocit-větší-váhy-tohoto-komentáře.