Po melancholické depce „Jasno lepo podstín zhyna“ jsem potřebovala vstříknout do žil pozitivnější náladu. Zcela namátkou, bez znalosti anotace či komentářů, jsem zvolila „Čekání na kocoura“ a kupodivu se trefila. Krátké povídky o kočkách jsou pohodové, většinu času hladí pěkně po srsti a stručně by se daly všechny shrnout do souvětí: „Žil byl před nedávnými časy člověk, který měl nějaké trápení, načež...
Po melancholické depce „Jasno lepo podstín zhyna“ jsem potřebovala vstříknout do žil pozitivnější náladu. Zcela namátkou, bez znalosti anotace či komentářů, jsem...
Po melancholické depce „Jasno lepo podstín zhyna“ jsem potřebovala vstříknout do žil pozitivnější náladu. Zcela namátkou, bez znalosti anotace či komentářů, jsem zvolila „Čekání na kocoura“ a kupodivu se trefila. Krátké povídky o kočkách jsou pohodové, většinu času hladí pěkně po srsti a stručně by se daly všechny shrnout do souvětí: „Žil byl před nedávnými časy člověk, který měl nějaké trápení, načež si díky kočce uvědomil, jak hodit starosti za hlavu a žít lépe.“ Občas pohádky (třeba o tom, jak nalezené kotě zabránilo rozvodu) poněkud zaváněly neuvěřitelností a kýčem, jindy neobjevným moralizováním, což je také důvod pro hodnocení "pouze" v mírném nadprůměru.
Bylo to čtení přívětivé, milé, adorující kočky a kritizující lidstvo, uspěchanou konzumní společnost zvláště. Ač jsem služebnicí nedůtklivé felis catus, k nadšení mě ani jeden z příběhů nepřiblížil... ovšem přinejmenším polovina vedla ke spokojenému vrnění. 65%
Číst více
Číst více