Po letech jsem si přečetl něco k historiografii. Mladý polský historik prochází tématicky české dějiny a snaží se vysvětlit jakým způsobem o jednotlivém tématu psal marxistický historik respektive historik reálného socialismu snažící se psát marxistickou metodou. Občas je srovnání s polskou historiografií té doby zajímavé. Knížka má pár nedostatků. Za prvé autor minimálně reflektuje hospodářské a sociální dějiny - což je škoda, protože právě v daném období vzniklo dle mého soudu řada inspirativních knih. Za druhé je historiografie dovedena pouze do cca poloviny 60. let. Na základě popsaného dvacetiletí jsou některé autorovy soudy až příliš příkré. Za třetí si nejsem jist, zda neznalost osobního kontaktu se starší generací historiků vede k dobrému poznání československé historiografie - tj. řada historiků zažila za svůj život mnoho proměn - namátkou Zdeněk Kárník, Josef Macek, František Graus atp. Mimochodem o Kárníkovi se tuším ani v práci autor nezmiňuje. Některé kapitoly jsou na můj vkus až příliš krátké např. Dělnické hnutí - tomu se přeci věnovala velká pozornost. Rovněž se mi zdá, že v knížce je dosti malá pozornost věnována např. slovenské historiografii či některým otázkám, které nejsou pouze na poli hosp. a soc. dějin - valašská problematika - Macůrek je zmíněn málo a Krandžalov jako kdyby neexistoval. Přitom jejich díla jsou i chronologicky v 50. a 60. letech. Pro doplnění obrazu historiografie to není špatné.