Jako chronický dočítač jsem měla trochu sevřenou záložku z uchopení takového osudu... přeci jen počet stran zdá se téměř nekonečno... jenže... Růže pro Algernon je moje srdcová záležitost, takže neotevřít chlopeň "novému" Keyesovo příběhu by byl neodpustitelný hřích! A už od prvních stránek jsem věděla, že tohle vyprávění bude opět neobyčejný zážitek... ukrývá v sobě tolik témat k sáhodlouhým diskuzím... sám život ve svém neskonale bolestném zmaru... jak ničivý dopad na lidskou mysl dokáže mít surově pošlapané dětství... a lze vůbec vyváznout z Billyho hlavy nerozervaná na kusy? Lynč nebo soucit... to je totiž to, oč tu běží... mistrovsky odvyprávěno! Každopádně úplně nejvíc z duše mi mluví komentář Terezy níže- díky za něj, protože snad poprvé někdo vyjádřil moje pocity do posledního rozpolceného písmenka.

Wow ... tohle si budu pamatovat hodně dlouho. Pro mě (jakožto obyč "zdravého" čtenáře) to je poměrně scifi kniha. Chvílemi se mi ani nechtělo věřit, že se to všechno (Billyho porucha i následné chování všech zúčastněných lidí a institucí) opravdu stalo. O to víc mi v hlavě rezonuje ten wow efekt, který jsem po dočtení měla. Lidský mozek je neuvěřitelná hříčka přírody.