Každému, kto tomu aspoň trochu rozumie, musí byť už po pár odsekoch (ak nie vetách) jasné, že Ludmila Svozilová vie písať. Ja som sa s ňou prvý raz stretol vďaka Zemři, Kaine: Svatyně a až potom som sa dostal k Achernar. To prvé sa mi páčilo viac. Svozilová ozaj vie písať dobre a pútavo, bavia ju postavy, vzťahy medzi nimi a nerobia jej problém dialógy a hlášky, čo jej plným právom mnohí súčasní tuzemskí autori môžu slepo závidieť. Faktom každopádne je, že tentokrát ma príbeh až tak nebavil. Spočiatku ma príjemne prekvapilo, aký priamočiary a realistický je, hoc presun od dobre situovanej mladej ženy po totálnu socku mi pripadal uponáhľaný a teda málo uveriteľný, ale okej. Následne mi dej pripomenul nezabudnuteľné Utrpení těla od Monici O´Rourke (tiež Golden Dog), ale bez sexu a násilia. No postupne sa z toho začalo stávať niečo... ako to povedať... no, bez spoilerov to nejde. Ale proste sa to na môj vkus zbytočne prekombinovalo resp. nie ani tak prekombinovalo, ale vybralo sa to smerom, kvôli ktorému ma autorka skrátka stratila.

Achernar je poměrně specifický kus. Začíná nezáviděníhodným civilním příběhem, který se přesune do neveselých kulis podivné firmy a houstnoucí temno plynule přejde v nepolevující depresi. Co víc, tento chameleoní efekt je prodchnut „záblesky a střípky“ děje. Hodně mě také bavily alegorické prvky, které jsou plnohodnotnou součástí vyprávění. Příběh ocení zejména sečtělejší osoby, které čtou mezi řádky a pomalu splétají příběhovou mozaiku v jednolitý celek. Naopak čtenář uvyklý v knihách vysvětlování se může v spletitém labyrintu dění ztratit a pointu minout. Příběh totiž uhání vpřed jako divoká řeka a nezabrání tomu ani „statičnost“ samotného Achernaru. Trnem v oku mi možná bylo relativně jednoduše vykreslené ústřední zlo, nicméně jeho efektivita a funkčnost se nedá popřít. Oproti tomu silná hlavní hrdinka působí velmi živě a nebyl problém s ní sympatizovat. Co mě však oslovilo na první pohled, je surrealisticky laděná obálka knihy. Stejně tak mě posléze potěšily ilustrace vnitřní; obojí má nepřekvapivě na svědomí stejný tvůrce, jako u Sběračky kostí. Doporučuji všem milovníkům temné literatury s otevřenou myslí.