Zajímavé čtení. Občas to sice působilo trochu chaoticky, ale je otázka, jestli to vyšetřování právě tak chaotické nebylo, díky prostředí Aljašky a díky tomu, kolik institucí a států bylo do vyšetřování a výslechů zapojeno. Ve finále ovšem zůstává více otázek než odpovědí a to asi nejen na straně čtenářů.

Zaujalo ... hlavně postupy FBI, rangerů, policie a dalších složek při dopadení pachatele únosu (odehrál se v Anchorage, dopaden byl někde v Texasu) a následně výslechy a skládání celé historie pachatelova předchozího řádění (vraždy, znásilnění, únosy, loupežná přepadení, terorismus). Nakonec jim toho pachatel vlastně moc neprozradil, nebál se a neměl chuť se zabývat malichernými dotazy, zato chtěl dostat co nejdřív oprátku?! Když zadržení a výslechy trvaly několik měsíců, sám to nakonec se sebou skoncoval - v cele ve vězení, kde měl být pod nejpřísnějším dohledem... Těch pochybení ze strany státu bylo ale mnohem víc než jen zcela nevhodná ostraha přes mnohá upozornění (zadržený se pokoušel utéct dokonce od soudního přelíčení) - zejména soustavné neinformované pletení se federálního prokurátora do výslechů FBI, ale také nedotažení většiny naznačených linek vyšetřování. Tyto tahanice a neuspokojivé a rozhodně neúplné odpovědi zadrženého vedly k tomu, že se přiznal "pouze" (rozhodně toho měl na svědomí výrazně víc) ke třem vraždám, přičemž jed jednu jedinou mu vlastně pro nedostatek důkazního materiálu mohli dokázat. Po jeho smrti tedy zůstal jeden hrůzný otevřený případ zahrnující mnohá (smrtelná) zmizení osob na celém území USA ve dvou dekádách kolem milénia. Díky nedostatečným informacím není kniha aspoň tak brutální (myslela jsem, že budu muset výpovědi přeskakovat, ale nakonec to byl jen čajíček proti současným brutálním thrillerům), především šlo opravdu o způsob vyšetřování a zkoumání psychiky pachatele. V tom druhém případě je tedy skoro všechno velmi překvapivé - narozen 1978 v rodině s 9 dětmi žijící jako nomádi, bez rodného čísla/sociálky, žijící zcela mimo systém, částečně v jakési náboženské komunitě. Sám pachatel se pak vymanil, formálního vzdělání moc nepobral, ale zato absolvoval špičkový výcvik (i nasazení) v Armádě (jak se mu to bez dokladů podařilo, to zůstává otázkou) a neustále studoval všechny informace o jeho předchůdcích se stejnými sklony. Plně využíval všech dostupných informací v éteru, sám se svou osobou se naprosto vyhnul všem možným záznamům: "Analogový pachatel v digitálním světě". Velmi manuálně zručný (postavil a opravil cokoli), ale schopný i vstřebat komplikované informace zejména z právního systému po dobu zadržení (ale nemohu uvěřit, že jen z toho by pramenila jakási geniální schopnost manipulovat desítkami plně vycvičenými agenty aspol a dosáhnout vždy svého, v nejlepší možné míře se vyhnout čemukoli neblahému pro svou osobu, prokouknout, co na něj mají a informace předávat jen kapátkem, a to jen pečlivě vybrané). "Každý sériový vrah je psychopat, ale ne každý psychopat je sériový vrah." Styl autorky mi moc nesedl, ale ono to asi jinak ani nešlo napsat - informací vcelku pomálu k dispozici, mj. ani Armáda nesdělila vše o svém vojákovi, spousta odpovědí chybí, zato se kupily chyby na straně povolaných (a proto se o případu asi obecně stále nic moc neví). Nejvíc mi vadilo, že jsem se do třetiny knihy vlastně nedozvěděla, kdy se to vše mělo odehrát. Autorka sice operuje daty, ale bez roku - nakonec z toho tedy vyplynulo, že se jedná o rok 2012. Celkově tedy za mnohá překvapení až neuvěřitelnosti o skutečném nikdy neodsouzené zrůdě ale dávám knize 90%.