Tak je tu opět Simon Mawer ..... Se zajímavým historickým zpracováním rodinné genealogie .... Osudy lidí tvoří mozaiku jejich příběhů - od námořnického putování přes krymskou válku.... A autor zde dobře zpodobňuje těžký život v těchto časech - a se sympatiemi soucítí s osudem žen .... ..... A přesto žili, milovali, plakali a smáli se.... spali a snili , ráno se probouzeli a nakonec umírali ..... ..... Takové jsou atributy lidského života ....

Autorův příběh mě opět nezklamal. Co mě fascinovalo na této knížce je, že hrdinové procházejí různými tragédiemi a těžkými situacemi v životě, ale nebere jim to chuť žít dál. Vždy si vědí rady, ať už jsou to chlapi na moři, nebo na vojně, nebo ženské, které na ně čekají doma a starají se o děti. Osobní tragédie, jako smrt nebo ztrátu blízkých berou jako danou věc, ale musí se s ní nějak vyrovnat. Pravda je, že slavná viktoriánská doba jim to vůbec neulehčila, protože každé odbočení od tehdejšího normálu, mohla mít nedozírné následky. Společnost nestála o to aby se lidé v krizi zvedli a postarali se o sebe a raději je poslala do chudobince, ze kterého nebylo úniku. To by si měli uvědomit dnešní nespokojenci, kteří čekají že se o ně někdo postará a nadávají, když tomu tak není.