Na rovinu, tahle kniha mě docela dostala. Autor si mě okamžitě získal živým stylem psaní (část kreditu jde samozřejmě za překladatelem), uměním trefně pojmenovávat věci a jevy, ironií až sarkasmem, i když některé výpady proti akademické sféře jsou možná za hranou (nebo jsou hrané). Již jen pojmenování „Sovětsko-Harvardské intelektuální kruhy“ hovoří samo za sebe a jsem přesvědčen, že mnoho z těch, na které je namířeno, se ráčilo rozhořčeně ozvat, přesně jak ta příslovečná „potrefená husa“. Autor však také na mnoha místech zmiňuje své ne zcela optimální vztahy s běžnými akademiky. Možná je to vážně póza, nicméně kniha je díky tomu vážně zábavná. Text je někde na pomezí ekonomické literatury faktu, filosofie, životního přístupu a dnes tolik moderní „self-help“ příručky. Ne, kniha čtenáři neříká, jak má žít a co dělat, z textu však plyne, že je dobré snažit se být, když už ne „antifragilní“, tak alespoň „odolný“. V tom vidím „self-help“ faktor a jednoznačně velkou dávku životní filosofie. Autor je zastáncem používání zdravého selského rozumu (v textu maskuje výrazem „heuristiky“), již to v dnešním světě hovoří samo za sebe a není třeba dodávat další příklady. Je zřejmé, že studium nahodilosti je v autorových očích dosti okrajová záležitost. Autorovi vývody, v podstatě opačné v porovnání s hlavním proudem, ukazují, že je buď geniální osamocený vizionář, odsouzený přihlížet, jak okolní svět opakuje neustále ty stejné chyby, nebo podivín, zcela na okraji vědecké obce. Text vede čtenáře, ve vší skromnosti, k první možnosti. Autor se věnuje neuvěřitelnému množství témat, aplikuje nahodilost na různé vědní obory, od klasické ekonomiky po zdravotnictví. Velkou část knihy jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami, aby mě autor v samotném závěru, v poslední kapitole, zaměřené na etiku, přesvědčil, že méně než plné hodnocení si nezaslouží. Svými názory, osobními vsuvkami, odkazy na autory a knihy, které čte, si mě opravdu získal. Kniha jednoznačně stojí za přečtení, doporučuji všem. Na závěr několik vtipných citací: Jaké knihy číst? „Pokud možno nic, co není staré alespoň dvacet let, až na knihy o historii, které nepojednávají o posledním půl století.“ „Svého lékaře se nikdy neptejte, co máte dělat, místo toho se ho zeptejte, co by udělal on, kdyby byl na vašem místě“. Byli byste překvapení, jak rozdílné odpovědi to mohou být. Pro marketéry. „Jak se říká, nejtěžší je přesvědčit o své velikosti vlastní služku.“ „Jakékoliv zboží, které vyžaduje masivní marketingovou kampaň, je buď nekvalitní, nebo přímo škodlivé“. A zcela na závěr. „Budete-li si někdy muset vybrat mezi zárukou ze strany mafiána a státního úředníka, volte mafiána. Bez výjimky. Smysl pro čest může mít jedině jednotlivec, nikoliv instituce.“

Tohle rozhodně není odpočinková četba. Je to o společnosti, kde nic neběží přirozeně a ke slovu se dostávají "krizoví manažeři", kteří "řídí" rizika pomocí vývojových diagramů. Přitom se stačí trochu zamyslet: všechno nejde uřídit a vždycky nás může postihnout událost, která se ještě nikdy nestala. Všechno je jednou poprvé. Poutavé zamyšlení o tom, že v mnoha situacích by bylo účelnější začít se znovu spoléhat na obyčejný selský rozum. O tom, že nejlépe fungují věci, které jsou přirozené, a příroda je nakonec vždycky nejsilnější a má nejlepší řešení. Geniální kniha. Pan Taleb mi mluví z duše. Kde máte šestou hvězdu pro zvláštní případy? Z lenosti jsem se zatím nedostala k Černé labuti ani ke Zrádné nahodilosti, ale budu to muset rychle napravit.