Mrzí mě, jestli zním jako prasák týdne, ale: ty ženské byly taaak únavné! Teda, nemohly za to ony, ale podivná skladba knihy, která kombinuje sci-fi s alternativní historií: Cestování časem je tu odpradávna. My si to nepamatujeme, takže se asi někde stala chybka, ale v této knize může do minulosti kdekdo a bohužel i muži, jejichž ideální žena je ta přikovaná k plotně řetězem. V podrobení žen jim musejí zabránit sympatické punkerky progresivistky napříč dějinami. Originální pojetí cestování časem a svět kolem něj chválím. Následky tohoto i boj dobra se zlem jsou pak klasičtějšími kulisami, ale pořád dost potenciálu na jednu i více knih. Kdyby ale nebyl využitý jen zčásti. Holky se ve zmateném tempu potýkají se spoustou témat, místo jejich dotažení se autor(ka) vrací furt k tomu jednomu - počkejte si - legalizaci potratů. A tady přichází ta revoluce (nejen ve sci-fi), nikde totiž nenajdete tolikrát slovo potraty na jednu knihu. Nikde, to se vsadím. Fakt, mít tak čas a nervy to spočítat! Takže čtenář citlivý na otázku interrupce, na čtení o ní, nebo na peprný slovník z dívčích úst by se měl knize vyhnout (obloukem), celkově za přečtení stojí.

Nu, toto jsem pravda nečekal, i když text na obálce mluvící o revoluci ve sci-fi sliboval mnohé... Co mě potěšilo? + Kniha má velmi zajímavý styl cestování v čase, pro mě ještě nepoznaný. Doslova vykopávková "kamenná" technologie ovlivňující vývoj alternativní reality našeho světa. Strojů času je jen pár, rozmístěných na Zemi dávno před pravěkem v prvohorách. Princip fungování je jen součástí spekulací, kdo a proč je na Zemi umístil (nebo jsou "přirozeného původu") se nedozvíme. Přesto mají něco do sebe a baví mě, že si k nim autorka vymyslela časovou osu přidanou na konec knihy. + Teorie hrající si s následky cestování časem a tamními paradoxy je sice už mnohokrát přežvýkaná jinde, přesto i tady přináší pro mě nové prvky. Například to, že někteří lidé si pamatují své střípky času ze svých časových linií, a pokud příliš hrábnou do časové linie své, nu, bolest hlavy je tím posledním problémem. Co naopak hodnocení sráží: - Nosné příběhy nejsou samy o sobě dostatečně, pro mě jako mužského fanouška předstředního věku, chytlavé, abych je dokázal ocenit – dady issues hlavní hrdinky, které se zvrtnou v něco ještě horšího, dívčí "vražděníčko" úchyláků a slizounů, boj za potratová práva i práva žen obecně i v ad absurdum budoucnosti převedené až do jakési "včelí" společnosti, kde jsou ženy proměněny v královny a dělnice (o této "zajímavé" dystopii budoucnosti se ale mnoho nedovíme). - Autorka si očividně libuje v některých historických obdobích a postavách důležitých pro ni a případně pro práva žen a LGBTQ+ – dozvíme se tak vše o výstavě v Chicagu i neexistujících punkových kapelách, tam jsem se ale pozorností moc nechytal. (- U obou předcházejících bodů navíc ze zhoršené čtivosti podezírám překlad, který mi někdy přišel krkolomnější...) - Kniha, kde jsou věty jako "Tak jako tak nejspíš mají co dělat s těmi našimi nesourodými vzpomínkami na reprodukční práva" nebo "Třeba je k akci vyburcovala budoucí feministická revoluce" normální součástí děje, by mohla být v jistém smyslu opravdu zmíněnou literární revolucí, nic se ale nesmí přehánět. Autorský příklon nebinární Analee Newitz (není to samoúčelná zmínka) k LGBTQ+ tematice je více než patrný, a to včetně jedné nebinární postavy se specifickým přístupem ke gramatické tvorbě vět. Sám podobnými slovy neplýtvám, ale jestli je z mého pohledu něco woke, tak tato kniha. Výsledkem jsou tak slabší tři hvězdy, kdy fandům do časových paradoxů doporučuji spíše Konec věčnosti (Asimov), a zájemcům o to, jak dostat do sci-fi důležitá témata spojená (nejen) s právy žen, tuzemskou Metu (Bareš).