Je to trochu rozporuplné. Autorka předkládá zcela zavádějící informace nebo uvádí jen jednu z teorií (někdy jde o teorie menšinové, ne-li překonané) jako samozřejmost. To může strašně mást lidi, kteří se v dané tématice neorientují. Je mi jasné, že není úkolem knihy rozpitvávat něco do hloubky, stačila by ale změna formulace, aby čtenáře ťuklo, že jde jen o jednu z domněnek a třeba se o to potom hlouběji zajímal... Např. hned na začátku je autorka hned hotová s datováním příchodu Slovanů, s jejich pravlastí i s tím, že se zde usadili v míru. O prvních dvou záležitostech existuje hromada různých teorii a žádná vysloveně nevede. Poslední "fakt" je načisto vycucaný z prstů. Mýtus o mírovém příchodu Slovanů je propagandistický blud z doby národního obrození, není žádný logický důvod ani jiný důkaz, abychom se domnívali, že se v naší zemi přišedší Slované chovali méně násilnicky než kdekoli jinde. (Autorka - i podle věku - je asi ze staré školy a spoustu věcí v tomhle duchu si pamatuje ještě ze základky a z knih, co zdědila po babičce a víc už nepátrala. Ostatně snad jediná citace v knize pochází od Z. Wintera, který zemřel v roce 1912, pokud autorka vše čerpala z podobných zdrojů, tak se není čemu divit.) Podobné takřka mystifikace (či pololži, neúplné a zavádějící informace) provázejí knihu i dále. Dalším problémem je nejasné datování. Kniha se zaobírá velkým časovým údobím a autorka třeba při popisování různých technologii apod. zdaleka neuvádí jasné rozpětí používání, ale naopak vše zdatně kamufluje a zobecňuje. Na druhou stranu je kniha velice dobrá ve své čtivosti a v tom, že se zaobírá skutečně životem v dané době a "banálními" věcmi z každodennosti, po kterých se v historických knihách těžko pátrá - nebo se objevují v knihách úzce zaměřených, ale podobných širokotématických knih je málo (napadá mě například od Vondrušky Život ve staletích a Město a Vesnice, což jsou však publikace přece jen podstatně fundovanější, anebo zajímavé publikace Míly Lince Středověký svět 1 a 2, ve kterých je naopak asi ještě víc faktických chyb než tady u paní Jarolímkové). Celkové hodnocení je těžké - pokud budete číst obezřetně (tj. dozjišťovávat si fakta i jinde), tak i 4 - 5 hvězdiček.

Kniha se mi četla velmi hezky, paní Jarolímková používá místy až vypravěčský styl psaní. Hodně věcí už jsem znala, jen potřebovaly oprášit a vyndat z temných zákoutí mé mozkovny, ovšem zjistila jsem i mnoho nových a zajímavých informací. Měla jsem ale problém s tím, kam publikaci zařadit. Je to něco mezi populárně naučnou a odbornou publikací, přičemž se netváří tak ani onak. Proto souhlasím s komentářem uvedeným níže, aby si budoucí čtenáři informace ověřovali. Byť je na konci uvedený seznam použité literatury, je trochu lajdácký. Ovšem ani to mě neodrazuje přečíst si v budoucnu pokračování.