Mám ráda literární práci Roberta Harrise - jeho knihy řeší pro mě zajímavá témata a mají spád. Ani v případě Konkláve tomu nebylo jinak. Fiktivní příběh plný zvratů a překvapení nás provede Vatikánem, seznámí nás s hierarchií a pravidly v katolické církvi, a poučí nás o tom, jak probíhá volba hlavy církve. Na pozadí děje autor naráží rovněž na neřesti církevních hodnostářů a připomíná, že to jsou pořád jenom lidé, z nichž většina také v různém rozsahu hřeší. Kniha se mi dobře četla a byla napínavá, akorát ten konec mě trochu zaskočil.

Mystérium volby nového papeže. Atraktivní námět, s kterým se Harris dle mého vypořádal velmi dobře. Věrohodně zachytil setkání kardinálů z celého světa, z nichž mnozí se neznají, za zavřenými dveřmi a pod tlakem milionů věřících za zdmi Sixtinské kaple však musí vybrat jednoho z nich, aby se stal oním jediným na celém světě. A tady se nabízí nebývalý prostor pro meditaci a pro hlubokou víru. A pro korupci.... Kolem zdí Vatikánu jsem procházela poměrně často. Dovnitř jsem však vstoupila pouze párkrát, dokonce jsem měla příležitost navštívit v hlubinách pod Svatopetrskou bazilikou hrob sv. Petra. Do Sixtinské kaple jsem se však odvážila toliko jednou. Davy turistů spolehlivě odrazují a naprosto negují případný duchovní zážitek. Turisté jsou nicméně pečlivě držení stranou prostoru vatikánského kléru chráněného švýcarskou gardou. Harris sepsal zajímavý civilně-duchovní román z prostředí katolické církve, kde zachycuje úporně skrývané stránky jejího života, či spíše jen naznačuje. Ovšem závěr je brilantní. Zpočátku jsem byla trochu rozpačitá, protože věrohodnost ustoupila do nejzazších řad, než jsem si uvědomila, která jsou ta největší tabu katolické církve. Zatím.