Nabízí se srovnání s díly Doyla a Poea – močály a nestvůra jakoby vypadly z Psa Baskervilského, hrdina je druhý Sherlock a zazděná mrtvola - kde jsem to jenom četl, Montresore? Román jakoby se rozpadl do dvou částí, první část, realistická, se mi četla dobře, druhá, mystická, již mnohem hůře. Bez toho by to však nebyl Pendergast a kdo četl alespoň něco z této série, nemůže být překvapen. Pro mne to až tak dobré nebylo, ale jistě se najdou jiní, z knihy více nadšení.

Takový jejich rutinní kousek. Při tom počtu jejich knih je to asi normální. Četlo se to velice dobře, jen ten divný konec s démonem se mi zdá jako zbytečné nastavení. A to, jak Pendergast s Constance "vychlemtali" láhev archivního vína - fuj! Ale dvojku bych si dal...